O alternativních systémech chovu prasat se u nás mluví od devadesátých let minulého století. Charakterizovaly chovy, které se vymykaly způsobům zavedeným v komerčních chovech. Provozují se však v celé Evropě a často jsou spojovány s chovem národních plemen prasat a s ekologickými chovy.
O současné situaci a perspektivách uvedeného systému chovu prasat u nás se mohli zájemci dozvědět na semináři v Poděbradech, který za podpory Ministerstva zemědělství a Zemědělského svazu České republiky uspořádal Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., ve spolupráci s Českou technologickou platformou pro zemědělství.
„Alternativní chovy prasat jsou všechny chovy, které se vymykají zavedeným způsobům komerčních chovů. Patří k nim zejména ekologické chovy, kde se často chovají lokální plemena prasat. Za alternativní chov prasat lze ale považovat také chov miniprasat pro účely výzkumu v humánní medicíně. Vzorovým příkladem je chov göttingenských zakrslých prasat. Dánští chovatelé produkují tato bíle zbarvená prasata v tzv. SPF podmínkách a ve věku šesti měsíců je nabízejí za přibližnou cenu okolo jednoho tisíce euro za kus. Také na našem pracovišti se zabýváme chovem miniprasat. Nabízíme je však za podstatně nižší cenu a výzkumníci mají o ně zájem. Vzhledem k jejich inteligenci se dají dobře vycvičit, atak se mohou uplatnit i jako domácí mazlíčci. S ohledem na specifické podmínky je alternativním chovem i šlechtitelských chov. Je však třeba také říci, že sílící tlak různých hnutí na ochranu zvířat, který aktuálně vyústil například v zákaz klecových chovů, směřuje k tomu, aby se zvířata vůbec nechovala. V některých tendenčních prognózách se například uvádí, že do roku 2050 klesne spotřeba masa asi na dvacet kilogramů na osobu, což je pod úrovní spotřeby z roku 1936. Vzhledem k obecně platným souvislostem nejspíš k nějakému propadu produkce masa dojde. Nejspíš se změní i preference spotřebitelů, což skýtá prostor právě pro alternativní chovy,“ zahájil svou prezentaci vedoucí oddělení chovu prasat Výzkumného ústavu živočišné výroby, v.v.i. v Kostelci nad Orlicí Ing. Miroslav Rozkot, CSc.
Pokud jde o vepřové maso, u nás se v drtivé většině produkuje v konvenčních chovech. Kdybychom si měli odpovědět na otázku proč tomu tak je, tak zejména proto, že konvenční chovy mají schopnost produkovat velký objem výroby ve standardizované kvalitě.
„V alternativním chovu prasat se nedosáhne tak vysokého objemu produkce ani to nebude levné. Hlavní důraz se klade na kvalitu a zajištění welfare zvířat. Je třeba ale zdůraznit, že s vysokým podílem lidské práce. To je dané například i tím, že ne vše, co v konvenčním chovu šetří lidskou práci se slučuje se zásadami ekologické produkce apod. K zajištění výživy se využívají krmiva, pokud možno z vlastních zdrojů. Samozřejmě zahrnují i pastvu, která je však pouze doplňkem krmné dávky. Zajištění biologické bezpečnosti se přizpůsobuje systému chovu. Také je důležité si uvědomit, že alternativní chov nelze dělat izolovaně. Musí navazovat na odpovídající infrastrukturu, která by umožňovala finalizovat produkci. Dobrým příkladem jsou chovatelé švábsko-halských prasat, kteří provozují vlastní jatky a pod vlastní značkou nabízejí speciální výrobky za odpovídající cenu. S tím jde samozřejmě ruku v ruce zvládnutý marketing. Podobně to funguje i v Rakousku nebo v Anglii. V Rakouskem si tamní producenti vepřového masa prosadili různé certifikáty i proto, aby mohli alespoň částečně omezit dovozy masa ze zahraničí. Pokud bychom se podívali na situaci u nás, alternativní chovy prasat produkující vepřové maso ve větším měřítku spočítáte na prstech jedné ruky,“ konstatoval na závěr svého vystoupení Ing. Rozkot vedoucí oddělení chovu prasat v Kostelci nad Orlicí.
Více se dočtete v lednovém čísle časopisu Náš chov
