Když se řekne objemné krmivo, tak se někomu vybaví kukuřičná siláž, někomu vojtěšková či travní senáž, jinému seno či pastevní porost. Ale jsou tu i další, méně tradiční varianty a každý zemědělec si musí zvolit tu, která bude nejlépe fungovat v jeho podmínkách. Protože každá varianta má svá pro a proti, jejichž zkoumání se věnují vědci v různých zemích, aby odhalili informace potřebné k efektivnímu rozhodování.
Jednou z takových možností by mohlo být častější využití dochanu klasnatého (Pennisetum glaucum), kterému se také říká perlové proso, jako krmivo v chovech skotu bez tržní produkce mléka. Dochan klasnatý není ve světovém měřítku žádným novým hráčem na scéně výživy hospodářských zvířat. Tato rychle rostoucí, vysoce kvalitní jednoletá pícnina je často využívána ve výkrmnách skotu nebo v krmných dávkách pro dojnice. Avšak větší pozornosti by si zasloužila i od chovatelů krav bez tržní produkce mléka. Dochan klasnatý totiž může být používán jak ve formě sena, tak senáže, ale objevují se též diskuze o tom, že by mohl sloužit i přímo k pastvě.
Méně starostí, více užitku
Faktem je, že jsou v životě kojné krávy taková období, kdy nutriční kvalita dochanu klasnatého převyšuje nároky jejího organismu. Podle vědců z University of Florida je to právě tím faktorem, jenž má na svědomí, proč se tato jednoletá pícnina nevysévá a nevyužívá jako čerstvá píce mnohem častěji v chovech s produkcí zástavových telat. Nicméně po bližším zkoumání nutriční situace dochanu se stává evidentním, že obsah živin poskytovaný (dobře vedeným) porostem dochanu klasnatého je pro chovnou krávu po většinu roku zcela vyhovující. Když jej navíc porovnali s nejběžnější alternativou, což je takzvaná bahijská tráva (Paspalum notatum), tak dochan klasnatý vykazoval mnohem lepší výsledky ve chvíli, kdy bylo potřeba pomoci kravám, které příliš ztratily ze své tělesné kondice, aby včas nabraly ten správný směr.
Uvedli, že existuje několik dalších scénářů, díky nimž spásání dochanu klasnatého dobře zapadne do managementu stáda masného skotu. V některých situacích může rychle rostoucí, vysoce kvalitní dochan znamenat též úsporu nákladů, např. ve srovnání s pořizováním krmiva z externích zdrojů.
Jedná se především o potřebu poskytnou dodatečné živiny a energii pro vývin jalovic pro obnovu stáda, ale též pro prvotelky, jež ještě nedokončily svůj růst a je potřeba, aby se navíc bez problémů zapojily do následujícího reprodukčního cyklu. Lze tak řešit i přikrmování telat před odstavem či pastvu odstavených telat během přípravného období.
Pokud jde o nároky na pěstování, tak dochan klasnatý nemá příliš vysoké – dovede tolerovat sucho, písčité půdy a mírně kyselé půdy. Jediné, co skutečně nesnáší je přílišné zamokření až stojatá voda.
Pro pastviny je vhodné vybírat trpasličí odrůdy, které jsou spásány při výšce přibližně 60 cm. Po spasení by výška porostu neměla klesnout pod 20 cm, protože pak je výrazně zpomaleno následující obrůstání a může dojít k odumírání rostlin.
A nelze opomenout ani choroby a škůdce, protože ani ty se těmto rostlinám nevyhýbají. Taková blýskavka kukuřičná (Spodoptera frugiperda) a další listožravé housenky mohou během růstové fáze způsobit vážná poškození porostu dochanu, takže je nezbytné dodržovat pravidelné kontroly a v případě potřeby přistoupit k ošetření vhodným přípravkem. Na druhou stranu běžní škůdci silážní kukuřice, jako jsou například larvy bázlivce kukuřičného (Diabrotica virgifera), nejsou u prosa žádný problém. Stejně tak zavíječ kukuřičný (Ostrinia nubilalis) nebo houbové choroby. Také je pravděpodobné, že porosty prosa a čiroku nejsou tak zajímavé pro divoká prasata.
Proso a čirok jako východisko z nouze
V posledních letech zemědělce na celé planetě trápí úbytek srážek a vysoké teploty. Což mívá za následek redukci výnosu tradičních pícnin a s tím často spojený nedostatek objemných krmiv s odpovídajícím množstvím strukturální vlákniny. Mohly by čirok a proso, které jsou vůči suchu odolnější, být vhodnou alternativou k doplnění této vlákniny do krmné dávky? Tak jako u jiných alternativních možností je třeba pečlivě zvážit všechna známá pro a proti. Čirok zrnový a proso se sice energetickým obsahem blíží některým odrůdám kukuřice, nikoliv však výnosem sušiny. Avšak čirok a proso na druhé straně snesou výraznější nedostatek vody než většina běžně pěstovaných odrůd kukuřice.
Rostliny z rodu Sorghum, jejichž původ je v tropické Africe, mají enormní genetickou variabilitu. Patří do čeledi lipnicovitých (Poaceae) a je blízkým příbuzným kukuřice (Zea), cukrové třtiny (Saccharum officinarum) a odzdobnice (Miscanthus). Jako rostlina s fotosyntézou typu C4 disponuje značným potenciálem pro vysoký výnos biomasy. Hluboký a široce rozvětvený kořenový systém těmto rostlinám umožňuje dobré přizpůsobení se teplým a suchým podmínkám. Díky tomu je schopen produkovat vyšší výnosy na suchých stanovištích i během dočasně působícího stresu ze sucha. Oproti kukuřici na siláž je totiž vybaven vyšší odolností vůči nedostatku vody.
