Alternativní využití zdrojů pro lepší potraviny

Výživa ryb ve farmových chovech závisí na lovu volně žijících ryb více, než se dříve odhadovalo. A ani výsledky v konverzi a transferu živin zrovna nesvědčí pro udržitelnost. Kde lze hledat cesty k efektivnějšímu využití mořských zdrojů a udržitelnější produkci zdravých potravin?

Konzumace mořských ryb je doporučována kvůli několika zdravotním a nutričním benefitům. Jsou zdrojem kvalitních a lehce stravitelných bílkovin s nízkým obsahem nasycených tuků. Jsou bohaté na esenciální omega-3 mastné kyseliny, ale také na vitamíny (zejména D a B12) a minerály (vápník, jód, selen a další). Jelikož rybolovem nebylo možné pokrýt rostoucí poptávku, začala se rozšiřovat a podporovat produkce v tzv. farmových chovech (akvakultuře). K nejoblíbenějším druhům ryb patří losos obecný (Salmo salar) a v současnosti téměř tři čtvrtiny podílu na světovém trhu reprezentuje losos z akvakulturní produkce. V Evropě pochází z farem naprostá většina prodávaných lososů. Ačkoliv je akvakulturně chovaný losos vynikajícím zdrojem živin a z hlediska konverze krmiva je řazen mezi nejefektivnější ze všech člověkem chovaných hospodářských zvířat, tak „není všechno zlato, co se třpytí. Navzdory výborné prezentaci se v chovech lososů spotřebuje velké množství ryb, jež jsou ulovené ve volné přírodě, které není ani zdaleka nahrazené množstvím výsledného produktu.

 (Ne)udržitelná akvakultura

Toto odvětví roste tak rychle, že nové zdroje krmiv nedokázaly nahradit, ale pouze doplnily, lov ryb čistě k produkci krmiv. Proto vědci navrhli přehodnocení nejenom systému hlášení používaných zdrojů krmiv v akvakultuře, ale i masivní podpory tohoto odvětví. Pro udržitelnost je klíčové úplné pochopení vlivu intenzivní akvakultury na mořské i suchozemské ekosystémy, jako je znečištění živinami, ničení přirozených stanovišť a šíření nemocí na populace volně žijících ryb. Podle vědců většina zařízení mořské akvakultury, která produkuje masožravé ryby, je odpovědná za vyčerpání mnohem většího množství ryb z oceánu, než kolik dokáže vyprodukovat. To není dobrá bilance a je zapotřebí dalšího výzkumu, aby se rostoucí poptávka po mořských rybách uspokojila, aniž by na to fatálně doplatily ostatní mořské druhy.

 Člověku místo lososům

Pro pochopení toho, jak realizovat globální posun od neudržitelného chovu ryb k udržitelnému rybolovu, jsou zapotřebí další studie. Zatím vědci odhadli, že přímé využití ryb, které jsou nyní určené k výrobě krmiva pro lososí farmy, ve výživě člověka by umožnilo ponechat v moři téměř 4 miliony tun ryb. A to není vůbec málo. Paradoxně by tedy zmírnění dopadu akvakultury na mořské ekosystémy mohlo pomoci upřednostnění konzumace širšího spektra volně žijících ryb, jako jsou makrely, ančovičky a sledě, jež se sice při produkci potravin používají, ale mnohem častěji končí v krmivech pro faremně chované lososy. Přitom tyto tučné mořské ryby obsahují spoustu živin, včetně esenciálních, zejména vápníku, vitamínu B12 a omega-3 mastných kyselin, a to v mnohem lepším skóre, než nabízí filet z lososa chovaného na rybí farmě.

 Podpora rozmanitosti na talířích

Ačkoliv lidé často upřednostňují lososa z farmy a domnívají se, že tak podporují udržitelnost v tomto odvětví, měli by spíš zvážit rozšíření konzumace takových rybích druhů, jako jsou sardinky, makrely a ančovičky, protože se díky nim může na jejich talíř dostat přímo více esenciálních živin. Konzumací faremních lososů se v podstatě plýtvá, protože se v procesu ztrácí přibližně 80 % vápníku a jódu z ryb, z nichž se vyrábí krmivo.

 Ekologicky šetrné mikrořasy

A za zmínku určitě stojí ještě jedna možnost, jak by se dal omezit negativní vliv masového lovu mořských ryb a akvakulturního chovu. Jedná se o náhradu zdrojů pro výrobu potravinových doplňků Mikrořasy se většinou produkují v Asii v otevřených rybnících, které by pro potravinářské využití mohly být dosti rizikové kvůli možné kontaminaci. Pro paliva asi dobré, ale pro potraviny to není to pravé. Jelikož se některé druhy řas snáze pěstují v uzavřených systémech s kontrolovanými podmínkami, tzv. fotobioreaktorech, pustili se vědci do prověřování, zda by mohly být ekologičtějším zdrojem esenciálních živin než ryby. Otevřené rybníky i pěstování krmiv pro akvakulturu vyžadují velmi velké plochy. Další plus pro mikrořasy. Nicméně se nepočítá s tím, že by mikrořasy měly (či mohly) nahradit ryby jako zdroj potravy. Jejich největší potenciál spadá do oblasti produkce výživových doplňků, např. jako další vynikající a ekologický zdroj omega-3 mastných kyselin, čímž by se udělal další krok ke zkrácení cesty omega-3 mastných kyselin od zdroje ke spotřebiteli. Zároveň by to ulevilo světovým oceánům. Tak uvidíme, jakých změn se dočkáme.

Ing. Anna Mikšovský Marcinková

Foto Anna Mikšovský Marcinková

Podrobněji v Krmivářství 4/2025.