V současnosti jsou nejvýznamnějším zdrojem bílkovin pro hospodářská zvířata extrahované šroty, v menší míře luskoviny, či odpady potravinářského průmyslu. V plánech Evropské unie v oblasti proteinové soběstačnosti je zdůrazněna potřeba rozšířit spektrum o další alternativní zdroje bílkovin, přičemž velký potenciál mají například hmyz nebo mikrobiální protein.
Zatím zřejmě nejrozšířenější alternativou k sóje jsou semena lupiny (bílé, žluté, úzkolisté) a hrachu. Výhodou lupiny je, že se jí daří v oblastech, které jsou pro pěstování sóji nevhodné. Podle odhadů je ve světě až 250 odrůd lupin s různým produkčním potenciálem. Největším světovým producentem lupin je Austrálie, v Evropě pak Německo a Polsko.
Jednou z perspektivních variant alternativního proteinu je tzv. protein z jedné buňky (SCP –Single Cell Protein). Jde o neživé, vysušené mikroorganismy, případně izolované proteiny z mikrobiální biomasy bakterií, mikrořas, kvasinek nebo jednobuněčných hub. Podmínkou pro produkci SCP je vysoký obsah proteinů a příznivé aminokyselinové složení v buněčné struktuře. V tomto ohledu vědci předpovídají slibnou budoucnost zejména mikrořasám Chlorella vulgaris a Desmodesmus sp., které obsahují 60 až 70 % proteinů v sušině, dále kvasinkám Saccharomyces cerevisiae a Candida utilis (30 až 50 % proteinů v sušině), ale i bakteriím, například Methylococcus capsulatus či Bacillus subtilis (50 až 80 % proteinů v sušině).
Další alternativou k sójovému proteinu je využití jedlého hmyzu, který by se mohl stát součástí strategie pro dosažení celosvětové potravinové bezpečnosti. Nutriční hodnota hmyzu (obsah hrubých bílkovin a tuku) je přinejmenším srovnatelná s nutriční hodnotou v produktech ze sójových bobů a rybí moučky.
Velký potenciál stát se alternativním zdrojem bílkovin má také okřehek. Již v 60. a 70. letech minulého století se tato rostlina používala v Polsku jako zdroj krmiva pro prasata a kachny. Několik druhů okřehku má vhodný profil esenciálních aminokyselin, přičemž obsah sušiny je na úrovni od 3 % do 14 %. Podíl bílkovin v sušině se může pohybovat od 7 % do 45 %, přičemž nejtypičtější rozmezí je 20 % až 45 %. Uvedené alternativní zdroje bílkovin mají obrovský potenciál jako zdroj bílkovin. Zavádění těchto zdrojů bílkovin, jejich bezpečnost a přijatelnost je součástí výzkumu po celém světě. Některé z nich se již poměrně běžně využívají, ale jiné na své větší využití stále čekají.
Více se dočtete v článku Ing. Evy Weisbauerové, Ph.D., (VÚŽV, v. v. i., Praha-Uhříněves, oddělení Kostelec nad Orlicí), který vychází v květnovém čísle časopisu Náš chov.*
