Od roku 2006 je na území celé Evropské unie (EU) zákaz podávání antibiotik jakožto stimulátorů růstu. Podobně tomu je i u oxidu zinečnatého, jehož zákonný limit je od června roku 2022 regulován na maximální hladinu 150 ppm, což je podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) hladina, která naplňuje fyziologické potřeby zvířat na zinek. U odstavených selat jsou zakázány (kromě výjimečných případů) medikační dávky oxidu zinečnatého používané ke snížení rizika poodstavových průjmů. Chovatelé hledají jiné alternativy, kterými lze podpořit zdravý a prosperující odchov prasat.
Podávání syntetických léčiv je nahrazováno jinými látkami, např. v podobě probiotik, prebiotik, symbiotik, organických kyselin nebo fytoaditivních látek.
Mezi takové rostliny patří bezesporu česnek (Allium), rostlina z čeledi amarylkovitých, známá pro vysoký obsah celé řady prospěšných látek a v léčitelství využívaná již od pradávna. Česnek obsahuje asi 65 % vody, 28 % sacharidů (fruktantů), 2,3 % organosírových sloučenin, 2 % bílkovin (allináza), 1,2 % volných aminokyselin (arginin) a 1,5 % vlákniny (Santhosha et al. 2013). Jak uvádějí autoři Ogbuewu et al. (2018), česnek je velmi dobrým zdrojem účinných látek, jako je např. allicin, diallylsulfid, diallyltrisulfid a allylmerkaptan. V řadě studií byl potvrzen vysoký obsah saponinů, taninů, alkaloidů a flavonoidů. Charakteristická chuť a vůně je způsobena vyšší koncentrací sloučenin síry. Studie zaměřené na česnek popisují jeho blahodárné účinky, mezi které patří zejména posílení imunity, schopnost snížit cholesterol, posílení kardiovaskulárního systému a účinky antibiotické, protirakovinné, protizánětlivé a hypoglykemické. Cennou vlastností česneku je jeho antioxidační aktivita, díky které mají rostliny schopnost zpomalit, nebo zastavit nežádoucí oxidační reakce.
Mezi další antioxidanty patří i velmi aromatický tymián (Thymus), rostlina z čeledi hluchavkovitých. Jeho antioxidační vlastnost je dána přítomností monoterpenů (thymol a karvakrol), fenolických látek, např. kyselina rozmarinová, flavinoidy (lutein, zeaxanthin, apigenin, luteolin, nargingenin a thymonin) či fenolové kyseliny. Cennou antioxidační aktivitu doprovází antimikrobiální a protizánětlivé vlastnosti rostliny a proto je tymián díky přítomnosti tolika bioaktivních látek zařazen mezi imunomodulační rostliny, což se ve výživě zvířat využívá k podpoře jejich imunity. Alternativou antioxidantů je i využití alkalického minerálního komplexu (AMC; alkaline mineral complex). Tento antioxidační komplex, podávaný formou alkalické minerální vody, je cílený zejména na selata po odstavu. Aplikací alkalických minerálních vod můžeme předcházet např. poranění střev, snížené imunitě nebo dysfunkci trávicího traktu. V neposlední řadě je často volenou alternativou, k dříve používaným růstovým stimulátorům, podávání probiotik a prebiotik. Ta patří mezi známé a ověřené doplňkové látky, jejichž účinek dokáže pozitivně stimulovat jak užitkovost prasat prostřednictvím lepších přírůstků a konverze krmiva, tak vstřebávání živin, střevní mikroflóru a celkový zdravotní stav selat. Také náhrada oxidu zinečnatého, jehož množství je EU regulováno na množství 150 ppm, je často volena v podobě probiotik a prebiotik.
S regulacemi léčiv ve výživě prasat se pozornost vývoje a výzkumu v oblasti výživy a zdraví zvířat zaměřuje na další alternativní látky, které zakázaná nebo omezená léčiva dokážou povahou svých vlastností zcela nebo alespoň částečně nahradit. Vedle dosud používaných probiotik nebo prebiotik se ověřují alternativy v podobě antioxidantů a dalších podobných bioaktivních látek. Chovatel ovšem musí mít na paměti, že náhrada antibiotik je komplexní problém. Kromě výše zmíněných látek je nutné klást důraz na snížení infekčního tlaku, správný management, výběr vhodné kombinace krmiv, technologie chovu aj.
Doc. Ing. Petr Homolka, Ph.D., Ing. Marie Gaislerová, Ph.D., Ing. Veronika Koukolová, Ph.D., doc. Ing. Pavel Horký, Ph.D., Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha Uhříněves, Oddělení výživy a krmení hospodářských zvířat, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra mikrobiologie, výživy a dietetiky. Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav výživy zvířat a pícninářství
Podrobněji v Krmivářství 5/2024.*
Obě foto Petr Homolka
