Podle článku zveřejněného na stránkách Farm Europe je samozřejmé, že společná zemědělská politika může finančně a technicky čelit odchodu Velké Británie z Evropské unie. Je však nutné přijmout především nezbytné politické závěry.
EU musí převzít své každodenní povinnosti a podporovat jeden z největších úspěchů evropské integrace – společnou zemědělskou politiku.
Jedná se o silný projekt, na který se Evropa může a musí se spoléhat, dokonce i když ho v posledním době ignorovala.
Společná zemědělská politika (CAP) ví, jak se účinně postarat o své zemědělce a venkovské oblasti, musí nabídnout skutečnou přidanou hodnotou pro každodenní život Evropanů, a to prostřednictvím potravin a venkovského prostředí. Tyto problémy nejsou zdaleka staromódní nebo zastaralé.
Evropa v posledních desetiletích dokazovala svou efektivitu – žádné investice a politický růst nebyl tak produktivní, jak se společenství domnívalo. Evropská unie musí opět najít schopnost přizpůsobit se otázkám hospodářského a sociálního vývoje, a ne jen otázkám životního prostředí.
Žádné další odkládání. Nejprve je třeba přijmout konkrétní opatření proti krizi, se kterou jsou téměř všechna zemědělská odvětví konfrontována. Nečinnost a neschopnost posledních měsíců nejsou důstojné pro evropskou politiku, zejména jsou-li k dispozici rozpočtové zdroje. Musí se jednat v celé šíři o evropském krizovém plánu a okamžitém použití opatření, počínaje Radou ministrů zemědělství EU tento týden, EU má možnost definitivně skoncovat s krizí a přijmout jasná opatření na zvýšení ceny mléka.
Nicméně se musí plánovat dál i po krizi. CAP nebyla nikdy statická a nemůže být ani teď, pokud chce čelit současným výzvám úspěšně. Musí najít ztracenou pružnost v ekonomické oblasti, aniž by se vrátila zpět k minulým „démonům“, jež ji v minulosti skutečně zdiskreditovaly (slavné „hory másla a jezera mléka“). Reforma v roce 2013 byla bezpochyby sociální reformou. Ovšem pokud se týká ekonomického hlediska, jehož reforma se z důvodu dlouhého otálení Evropského společenství, jakož i národních vůdců, zdržela, musí být nyní vyhotovena a přijata bez jakýchkoliv výmluv.
Postupy navržené roku 2013 jsou příliš opatrné na to, aby bylo možno čelit rizikům a vrtkavosti zemědělských trhů. Je nutné psát novou stránku CAP, která dá evropskému zemědělskému a potravinářskému sektoru k dispozici všechny prostředky společenství, aby mohly naplnit svou ambici modernizace v kombinaci s obnovením růstu a jeho efektivní ekonomické a environmentální udržitelnosti.
Naši zemědělci musí být bez velkých komplikací chráněni tak, aby dokázali čelit globalizaci a je třeba je podporovat je na světových trzích, protože tam má evropské zemědělství pozoruhodná aktiva v produkci bezpečných potravin. To je něco, co se nesmí ztrácet ze zřetele.
Investice, odolnost a udržitelnost musí stát tři pilíře nového programu CAP. Musí se počítat s tím, že není environmentální udržitelnost bez udržitelnosti ekonomické. Tento jednoduchý princip by měl ve velmi krátkém časovém horizontu provázet společnou zemědělskou politiku.
Pokud jde o koncepci, znamená pro společenství konkrétní úkoly: věřit zemědělců v otázce udržitelnosti, rozhodně podporovat inovace a pokrok, intenzivně je chránit před ekologickými a ekonomickými riziky, a to prostřednictvím silnějších mechanismů pojištění či investičních fondů.
Společná zemědělská politika musí být investiční politikou, podílet se na modernizaci zemědělství, které je připraveno na velký technologický skok, jenž dává nejlepší odpovědi na konkurenceschopnost a udržitelnosti v praxi, tedy daleko od teorií a lichých argumentů.
Tato možnost je již na dosah ruky. Pouze až dosud chyběla politická vůle.*
Yves Madre a Luc Vernet pro www.farm-europe.eu.
