Přestože do České republiky se burské kozy dovezly již před čtyřiadvaceti lety, mezi chovateli se zatím významně nerozšířily. Necelých 180 koz asi z padesáti chovů evidovaných v čistokrevné plemenitbě pak konstatování v předchozí větě jen potvrzuje. Početnější stádo tohoto původem jihoafrického plemene můžete spatřit na farmě Jany a Jana Pecholtových v Solopyskách, kteří chtějí vedle standardně zbarvených plemenných zvířat chovat také červené burské kozy. Zatímco například v sousedním Německu, kde v kontrole užitkovosti evidují pět tisíc burských koz, plášťově červená zvířata běžně chovají, u nás by se jednalo o chovatelskou raritu.
„Krátká srst na těle je bílá, na hlavě načervenalá s lysinou, černá barva hlavy je nežádoucí...,“ uvádí se v jihoafrickém standardu burských koz, kterým se řídí také Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR.
Zatímco dosud domácí chovatelé burských koz odlišně zbarvené jedince ze svých stád vyřazovali, Bc. Janu Pecholtovi plášťově červená zvířata učarovali natolik (a nejen jemu), že usiluje o založení plemenné knihy nebo jejího oddílu.
„V zemi původu se intenzivně chovají tři masná plemena koz, vedle již zmiňované burské je to ještě kalahari red a savannah. Někteří i přes shodný standard – tedy až na zbarvení tvrdí, že kalahari red a burská koza jsou dvě odlišná plemena, jiní genetickou rozdílnost naopak popírají a hovoří o marketingové strategii. K červenému zbarvení u svých burských koz jsem se dostal cílevědomou selekcí. Té však předcházelo narození plášťově červených dvojčat. Protože se mi kozlíci v tomto zbarvení velmi líbili, začal jsem se zajímat o chov tzv. solid red burských koz ve světě. V literatuře se uvádí, že za plášťovým červeným zbarvením burských koz stojí dva recesivní homozygotní geny. Podle všeho plemenný kozel Bruce i koza měli tyto geny v heterozygotní formě. Podle analýzy chlupů jsme si nechali zjistit, které matky mají barvu podmiňující geny. Ty jsme opět zapouštěli Brucem. Výsledkem tohoto spojení byla dvoje dvojčata, z nichž tři kůzlata byla červená. Z letošních porodů máme vyselektované tři červené kozičky, které by měly být základem chovu burských koz v plášťově červeném zbarvení. K tomu je však zapotřebí založení plemenné knihy, nebo oddílu plemenné knihy v rámci burských koz. V současné době jsme s Radou plemenné knihy koz ve fázi dohody na pravidlech jejího založení. Základní podmínkou je dovoz genetiky, ať už v podobě zvířat nebo semene. Pokud se týká chovu burských koz v Evropě, tak chovatelskou velmocí je Německo, kde toto masné plemeno koz chovají od roku 1980 a v současné době v kontrole užitkovosti mají okolo pěti tisíc matek. Právě s německými chovateli jsme již několik let v kontaktu, přijetím jejich standardů by chov burských koz u nás mohl dostat úplně jinou perspektivu,“ uvedl při naší návštěvě chovatel.
Celý článek najdete v srpnovém číslu časopisu Náš chov
