Chov drůbeže dnes

Drůbežářství je celosvětově jedním z nejdůležitějších odvětví zodpovědných za zásobení lidstva kvalitní bílkovinnou potravou. Aby tomu tak bylo i nadále, vědci usilovně zkoumají nové postupy, které povedou ke kvalitnější, levnější a zdravější produkci.

Občas by se mohlo zdát, že vědce bádající v oboru drůbežářství nezajímá nic jiného, než jak nahradit v krmných směsích antibiotika, která byla v předchozím půlstoletí „zázračným prostředkem“, který jako jediný dokázal zabránit obrovským ztrátám v důsledku masivního šíření patogenů v prostorách klimatizovaných hal s vysokou koncentrací chovaných zvířat, kde bylo pro jejich rozvoj a šíření velmi příznivé prostředí. Určitě je na tom kus pravdy, protože když se později zjistilo, že z dlouhodobého hlediska vývoje oboru se v případě medikování krmných směsí antibiotiky sloužící k neléčebným účelům jednalo o cestu do pekel, nebo možná spíše o tu známou „medvědí službu“, která nám jako trest za „hříchy minulosti“ začala vracet rezistentní kmeny celé řady bakterií. Ty před několika lety začaly dělat a stále dělají těžkou (a rok od roku těžší) hlavu nejen chovatelům a veterinářům, ale v poslední době také čím dál častěji humánním lékařům a hlavně jejich pacientům. Proto se vědci usilovně zabývají hledáním možností, jak z tohoto vlaku jedoucího ze stále prudšího kopce vyskočit, nebo ho aspoň co nejrychleji zpomalit a v ideálním případě vrátit do výchozí stanice. Je velmi zajímavé sledovat, co úsilí vědců na hledání té pomyslné záchranné brzdy přináší. Pro porovnání jsou nejlepší jasně definované rozdílné podmínky. Tak například v jedné ze zpracovávaných studií sledovali rozdíly mezi konvenčními chovy drůbeže a těmi s organickým systémem hospodaření.

Více si přečtete ve Farmáři č. 4/2015