Počátky chovu kožešinových zvířat v České republice spadají do dvacátých let minulého století. K většímu rozvoji této chovatelské disciplíny ale došlo asi o třicet let později, kdy se ve státních nebo družstevních podnicích zakládaly velké farmy s chovem norků a lišek. V osmdesátých letech se ve větším začalo i s činčilami, zatímco známé nutrie zůstaly spíše doménou malochovů. Přestože legislativně kožešinová zvířata patří mezi hospodářská zvířata, která jako taková podléhají evidenci, v zájmových chovech se jejich počet neeviduje. Nejen kvůli tomuto faktu, ale i negativnímu postoji části veřejnosti k získávání kožešin na farmách je obtížné získat informace o aktuálních stavech kožešinových zvířat.
Pokud jde o chovatelská zařízení, tak podle některých údajů se chovem norků a lišek za účelem produkce kožešin u nás zabývá deset farem, přibližně stejný je i počet producentů činčil.
Budou to již dva roky, co organizace Svoboda zvířat, o. s., (SZ) provedla za podpory Světové společnosti na ochranu zvířat (WSPA) průzkum zaměřený na chov a welfare kožešinových zvířat ve faremních chovech v České republice. S jeho výsledky se mohli seznámit účastníci mezinárodní konference nazvané Perspektivy chovu kožešinových zvířat v zemích EU, kterou koncem října organizace na ochranu práv zvířat v Praze uspořádala.
„Naším dlouhodobým cílem je úplné zastavení prodeje pravých kožešin. Diskusí se zájmovými skupinami usilujeme o to, aby se chov kožešinových zvířat posunul na jinou úroveň. Jde nám zejména o zlepšení pohody zvířat, která jsou s ohledem na tento aspekt stále chována v nevyhovujících klecových technologiích. Dále nás znepokojuje Čína, která svou produkcí liščích kožešin válcuje evropskou velmoc Finsko. Když si uvědomíme, že tato země nemá žádné legislativní nástroje na ochranu zvířat proti týrání, je její upevňující se pozice jedničky na světovém trhu kožešin alarmující. Pozornost zaměřujeme i na sledování vlivu kožešinových farem na životní prostředí. V řadě případů totiž získávaná produkce, tedy kožešina mívá do proklamovaného ekologicky šetrného produktu až příliš daleko. Dnešní konferencí, na které vystoupí přední odborníci téměř z celé Evropské unie, chceme přispět k vyjasnění některých ožehavých otázek, které s chovem kožešinových zvířat souvisejí. Svým vystoupením tomu jistě napomohou například významný britský etolog Donald M. Broom, dále německý specialista v oblasti chovu kožešinových zvířat Edmund Haferbeck, britská poslankyně Maria Eagle nebo Romana Šonková z Ústřední komise pro ochranu zvířat,“ řekl na úvod konference předseda Svobody zvířat Tomáš Popp.
Farmy v České republice
Podle informací Svobody zvířat je v České republice aktuálně deset větších farem s více než 200 kusy kožešinových zvířat, z nichž na pěti z nich se zaměřují na chov norků (celkem asi 12 000 chovných kusů), v dalších dvou produkují liščí kožešiny (okolo 6000 chovných zvířat) a ve zbývajících třech chovají oba druhy masožravců (více než 6000 chovných norků a 1200 lišek). V případě činčil není situace o počtu zvířat a chovů přehledná, protože tito drobní jihoameričtí hlodavci se hojně chovají i v zájmových chovech. Zpráva, kterou poskytla Společnost zvířat, hovoří o necelých šesti tisících chovných zvířat, která jsou rozdělena mezi osm větších chovů.
Vybavení farem a technologie chovu je obdobná jako v ostatních zemích Evropské unie. Norci se chovají v klecích umístěných pod přístřešky. V kleci, která obsahuje budník, jsou umístěna dvě až čtyři zvířata. Ve vyhlášce je pro dva dospělé norky nebo samici s mláďaty po odstavu stanovena minimální plocha klece na 2550 cm2 při výšce 45 cm. Napájení vodou je vyřešeno centrálně přes napáječky.
Obdobně jsou chované také lišky. V klecích, kde pobývají jedna nebo dvě lišky, ale standardně nejsou budníky (pouze pro samice s mláďaty). Vyhláškou stanovená minimální plocha pro jedno dospělé zvíře představuje 8000 cm2, pro samici s mláďaty je požadováno 20 000 cm2 a pro dvě odstavená liščata 12 000 cm2. Požadovaná minimální výška liščí klece je 70 cm.
Zatímco výše zmiňovaní masožravci jsou chovaní venku pod přístřešky, klece s činčilami jsou umísťované výhradně v krytých prostorách s řízeným ustájovacím režimem. Chovná skupina čítá čtyři samice a samce. Baterie čtyř klecí jsou propojené spojovacím koridorem, kterým se samec může dostat ke každé samici z chovné skupiny. Samicím v probíhání do sousedních klecí skrze spojovací chodbu brání krční límec. Požadovaná minimální plocha pro dospělé zvíře nebo samici s mláďaty do odstavu je 5000 cm2, pro jedno odstavené mládě 3300 cm2, a to při výšce klece od jednoho metru výše.
Třecí plochy
Požadavky na welfare kožešinových zvířat vycházejí z etologických pozorování. Například norci ve volné přírodě jsou samotáři, obývají rozlehlé teritorium a potravu loví na souši i ve vodě, ve které i rádi plavou a dovádějí. V zajetí se norci chovají ve skupině v malých klecích bez nádrže s vodou k plavání, což zvířatům znemožňuje projevit přirozené chování. Sociální stres, jenž je důsledkem společného ustájení s sebou přináší zvýšenou agresivitu a častá poranění norků. Podle hodnocení odborníků se nevhodné chovatelské podmínky podepisují pod vysokou úmrtnost mláďat (až 30 %), dále některé vážné zdravotní problémy, stereotypní chování, včetně sebemrzačení.
Také welfare lišek souvisí se zajištěním dobrého zdravotního stavu a uspokojením přirozených potřeb. K tomu je ale nezbytné poznat přirozené chování chovaných zvířat. Zatímco liška polární (pesec) žije samotářsky a za potravou migruje na dlouhé vzdálenosti, liška obecná se sdružuje do skupin (což se odráží ve složitém sociálním chování a sociální hierarchii) a obývá různě velké, ale stabilní území. I v případě lišek se odborníci shodují na tom, že většina problémů (stereotypní chování, dále infanticida, neboli zabíjení vlastních mláďat, přílišný strach z lidí nebo reprodukční problémy) spojených s pohodou zvířat je způsobena nevhodnou technologií a managementem chovu.
Pokud jde o činčily, tak základem jejich životní pohody je skupinové ustájení v prostorných klecích, ve kterých mají jak možnost pečovat o svou srst (písečné koupele), tak obrušovat si zuby.
Legislativní ochrana
„Oblast ochrany kožešinových zvířat v České republice upravuje především novelizovaný zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále „zákon na ochranu zvířat“) a jeho prováděcí vyhlášky. Jde zejména o vyhlášku č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, které jsou ustanoveny v §13, a dále o vyhlášku č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování, která v § 11 upravuje postupy při usmrcování kožešinových zvířat ve faremním chovu. Na chovy kožešinových zvířat se dále vztahuje také vyhláška č. 192/2004 Sb., o ochraně zvířat při chovu, veřejném vystoupení nebo svodu a vyhláška č. 193/2004 Sb., o přepravě zvířat. Většina vyhlášek se v souvislosti se schválením novely zákona na ochranu zvířat novelizuje či se tvoří vyhlášky nové, a proto je třeba tuto legislativu průběžně sledovat. Česká republika je také vázána právními předpisy Evropské unie, důležité je zejména přímo použitelné nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic č. 64/432/EHS a č. 93/119/ES a nařízení (ES) č. 125/97. Protože Česká republika je členem Rady Evropy, je pro nás závazná také Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, jejíž součástí jsou Doporučení týkající se kožešinových zvířat, na jejichž základě se tvořila odpovídající ustanovení vyhlášky o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. Chovy kožešinových zvířat významně ovlivňuje také obsáhlá legislativa veterinární i legislativní požadavky upravující oblast ochrany životního prostředí,“ vyjmenovala Ing. Romana Šonková z Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ).
Z vystoupení specialistky ze státní správy dále vyplynulo, že počty chovů kožešinových zvířat se budou dále snižovat. K řešení stávajících problémů by mělo napomoci zlepšování životních podmínek zvířat a managementu chovu, včetně důsledné kontrolní činnosti. V současné době ÚKOZ projednává návrh řádu ochrany kožešinových zvířat při chovu vypracovaný Českým svazem chovatelů. Po projednání a schválení bude řád závazný pro všechny členy Svazu a stane se významnou pomůckou při kontrolách dozorových orgánů.
(Více se dočtete v lednovém čísle časopisu Náš chov.)
