V pořadí třetí pokračování třídenního seriálu seminářů společnosti Biomin Czech, s. r. o., který se odehrával od 24. do 26. ledna ve Stříteži u Jihlavy mělo na programu perspektivy chovu prasat v příštím desetiletí. Jeho vše vypovídající název zdraví jako předpoklad rentability chovu zájemcům jasně vymezoval diskutovanou problematiku. Smyslem akce však nebylo jen konstatování vypovídající o nepříznivé zdravotní situaci v našich chovech, ale především ukázat, za jakých podmínek by mohlo dojít ke stabilizaci tohoto sektoru živočišné prvovýroby.
Jak již bylo řečeno, předmětem třetího z plánovaného cyklu seminářů, který uspořádala společnost Biomin Czech, s. r. o. ve spolupráci s Agrární komorou ČR a Svazem chovatelů prasat v Čechách a na Moravě byla diskuze o perspektivách chovu prasat v nadcházející dekádě. V chovatelské praxi známá jména, například Ing. Jaroslav Hajda, CSc., prof. MVDr. Jiří Smola, CSc., MVDr. Pavel Alexa, CSc. nebo prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc., přilákala do přednáškového sálu hotelu Tři věžičky více než stovku účastníků.
Evropský model zemědělství
nahrával rostlinné výrobě
Po odborné i organizační stránce velmi dobře připravenou akci, určenou nejen manažerům velkých podniků a chovatelům, ale i terénním veterinárním lékařům zahájil Ing. Jaroslav Hajda. Dlouholetý svazový funkcionář a chovatel v jedné osobě v úvodu své přednášky poukázal na skutečnosti, které předcházely současnému neutěšenému stavu.
„Abychom pochopili podstatu procesu, ke kterému v odvětví chovu prasat v současné době dochází, je nezbytné vrátit se o několik let zpět. Respektive do roku 2001, kdy Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha vypracoval studii, v níž se zabýval očekávanými dopady našeho vstupu do Evropské unie na ekonomiku výroby hlavních zemědělských komodit. Ze studie jednoznačně vyplývalo, že se ekonomická pozice všech sledovaných rostlinných komodit, to je potravinářské pšenice, krmného ječmene, řepky olejky a cukrovky v tržním prostředí společného evropského trhu výrazně zlepší, a to i při případném snížení či neposkytnutí přímých podpor. Zcela odlišně však vycházela predikce pro komodity živočišné výroby. Zatímco produkce jatečného skotu a mléka se jevila jako méně riziková a o něco horší pozici vykazovala také výroba drůbežího masa, u komodity vepřové maso se rýsoval výrazně negativní vývoj,“ zahájil svůj pohled do historie Ing. Hajda.
Podle jeho slov ze studie dále vyplývalo, že k evropskému modelu zemědělství se Česká republika mohla vydat budˇ cestou enormního rozšíření rostlinné výroby na úkor živočišné, zejména pak odvětví chovu prasat, anebo na cestu efektivního uplatnění živočišné výroby. Z dalšího vývoje je zřejmé, že prioritu dostala první varianta.
„Proces preference první cesty proběhl po sjednocení Německa také v nových spolkových zemích. I zde během prvních deseti let produkce vepřového masa prudce klesla o 70 %, zatímco výroba obilovin vzrostla o více než 40% podíl. Němcům se však tento vývoj nelíbil a v další dekádě i za pomoci zahraničních investic nastartovali podporu růstu výroby vepřového masa. To vedlo k tomu, že se v Německu zvýšila soběstačnost ve výrobě vepřového masa z 85 % v roce 2005 na současných 100 %,“ podotkl jen tak mimochodem dále řečník.
Nespravedlivý systém podpor
Ve zmiňované studii autoři současně avizovali, že po našem vstupu do Evropské unie chov prasat čeká velmi těžké období, kdy ani velmi dobré výrobní výsledky neskýtaly záruky samotné existence.
„V této souvislosti je nutné si uvědomit, že v České republice bylo více než 40 % vepřového masa produkováno ve specializovaných podnicích bez půdy a že tato komodita nebyla a není v rámci společné zemědělské politiky Evropské unie přímo dotována. Přesvědčovali jsme úředníky z ministerstva zemědělství i dalších institucí, kteří chystali materiály pro vyjednávání vstupních podmínek s EU, aby se na tuto skutečnost nezapomnělo. Jak to dopadlo víme všichni,“ posteskl si Ing. Hajda. Současně zdůraznil, že ani před vstupem do Evropské unie nedošlo v programech Phare a Sapard k tolik potřebné výraznější podpoře investic do chovu prasat.
„Budoucnost chovu prasat závisela na tom, jaká se stanoví pravidla hry pro naše chovatele po vstupu do Evropské unie. Netrpělivě jsme očekávali, jak na propracovaný a strukturovaný systém podpor a dotací realizovaný v původních zemích - EU 15 zareagujeme u nás a v ostatních nově přistoupivších státech. Stačilo však jen pohrozit sankcemi a vracením podpor a dotací v případě jakýchkoliv nesrovnalostí a byl odsouhlasen princip – vše na půdu. Je to jednoduché, ale rovněž výrazně nespravedlivé. Dalším podrazem bylo schválení Programu rozvoje venkova ČR na období 2007 až 2013. Přes všechny sliby a ujištění, že se na chov prasat nemůže zapomenout, byl nakonec dosažený výsledek katastrofální. Na osu I. – Zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, z níž chovatelé prasat mohou čerpat prostředky zůstalo nakonec jen 23,36 %, zatímco na osu II. – Zlepšování životního prostředí a krajiny bylo přiděleno jen těžko pochopitelných 54,1 %. Navíc byl v ose I. zároveň položen důraz na velký počet opatření, která nebyla primárně určena pro zemědělce. Jestliže neumíme rozdělit ani tyto zdroje, tak nemůžeme očekávat, že by se nám zemědělství rozvíjelo strukturálně přijatelným způsobem. Když k těmto skutečnostem připočteme trendové posilování koruny vůči euru v letech 2007 až 2011, dále chorobnou českou zálibu mít na všechno ještě přísnější normy a směrnice, nepochopitelnou likvidaci potenciálně silnějších odbytových organizací producentů ministerstvem zemědělství a velmi nestandardní vztahy mezi prvovýrobci a zpracovateli, je o rozměru chovu prasat v České republice naprosto jednoznačně rozhodnuto,“ konstatoval dále.
Hrozí další poklesy
Podle statistik je zřejmé, že stavy prasat se propadají na historická minima. Podle posledního statistického údaje z prvního srpna loňského roku je ve stavech 1 658 001 prasat a 103 530 kusů prasnic. Ovšem podle dat z ústřední evidence jsou celkové stavy prasat ještě přibližně o šedesát tisíc nižší a v případě prasnic se údaje rozcházejí o dalších sedm tisíc kusů, což představuje číslo devadesát šest a půl tisíce. Nejen zainteresovaní se shodují na tom, že o dalším vývoji v chovu prasat rozhodne nastavení podmínek pro období v letech 2014 až 2020.
„Pokud nedojde ke stabilizačním krokům ve smyslu dotace na prasnici základního stáda, pokles početních stavů bude pokračovat a soběstačnost v produkci vepřového masa na úrovni pod 40 % bude realitou. Sektoru by prospěla i podpora investic, její současná úroveň je totiž naprosto nedostatečná. Vždyť například podpora nizozemskému farmáři investujícímu v zahraničí dosahuje i více než 80 % z celkem vynaložených nákladů. U nás jsme rádi, když se dostaneme na úroveň 30 %. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že výše investice v odvětví chovu prasat je k dosahovaným tržbám neúměrně vysoká. A pokud bych měl ve výčtu pokračovat, tak pozitivně hodnotím vznikající výrobkové vertikály, které v České republice budují některé ekonomicky silné společnosti. Podle mého názoru to jsou rozumné kroky, jak reagovat na tu situaci u nás. Zde při uplatnění určitých specifických ekonomických nástrojů můžeme očekávat jistou stabilizaci článku prvovýroby. Zůstává jen otázkou, jaký bude jeho konečný rozsah. Jisté stabilizace by mohlo být dosaženo také navázáním podpor pro budování bioplynových stanic ve vazbě na objekty chovu prasat. Tímto inteligentním řešením by se využila vepřová kejda a odpadní teplo by posloužilo k vytápění poroden a navazujících provozů. V neposlední řadě je třeba přehodnotit také otázku kvality krmných směsí a výkup surovin. Vždyť když prodáváme jatečná prasata, tak o výsledné ceně rozhoduje jejich zatřídění podle Seurop a vůbec se o tom nediskutuje. Jaká je však praxe při výkupu krmného obilí? Nikdo se nezabývá obsahem dusíkatých látek nebo zda je obilí zaplísněné apod. Ve finále to jsou ale zase chovatelé, kteří nesou kůži na trh a to je špatně,“ řekl s rozhořčeně v závěru svého vystoupení Ing. Jaroslav Hajda, CSc.
