Zdá se vám být troufalé zmiňovat drůbež v souvislosti s inteligencí a dokonce s vědou, sportem či fyzikou? Napadlo vás, co vlastně brojleři, jejichž maso se ocitlo na Vašem stole, dovedli a zda třeba nebyli osobnostmi?

Až donedávna jsme byli zvyklí na to, že převážná většina studií o drůbeži se týkala výživy nebo prevence zdravotních problémů a nověji hlavně welfare. Abyste se zamysleli nad otázkami naznačenými v titulku či perexu tohoto článku, nemusíte být zapřisáhlými vegetariány ani ortodoxními ochránci práv zvířat. I když na druhé straně je pravdou, že studie, které by se zabývaly inteligencí drůbeže, či dokonce její psychologií asi stále vyvolají úsměv na tváři vědecké i laické veřejnosti, než opravdový zájem sponzorů a poskytovatelů grantů k financování takových studií. Ale přesto všechno se našlo na světě několik vědeckých týmů, které se rozhodly světu ukázat, jak to s těmi „slepičími mozečky“ ve skutečnosti je. Výsledkem jejich bádání je, že to tradiční klišé, kdy slovo slepice bývá synonymem čehosi téměř bez mozku a bez duševních schopností vhodné k označování některých méně bystrých dam, doznalo povážlivých trhlin.

Jedna ze studií, která se pokusila změnit pohled na drůbež a její schopnosti, se zaměřila na zkoumání její inteligence a stupně společenského a emočního života. Myslíte si, že předchozí věta je nadsazená a vědci už opravdu neví, co by si k výzkumu vymysleli? Ale kdepak!

Už malá kuřata nejsou vůbec hloupá, takže to s tím pověstným „slepičím mozkem“ nevypadá ani zdaleka tak špatně, jak si mnozí lidé často myslí. Kuřata mají jedinečné a často velmi rozdílné osobnosti a zvládnou řadu různých úkolů, umějí mezi sebou soupeřit třeba o potravu a dokonce při tomto soupeření dokáže jeden nad druhým vyzrát úskokem.

Více si přečtete v dubnovém čísle časopisu Farmář