V pořadí již osmá ovčácká konference, kterou za podpory ministerstva zemědělství zinscenoval Svaz chovatelů ovcí a koz ve spolupráci s Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně, proběhla v Seči v Železných horách. Pro více než 150 přítomných delegátů měla akce nejen nádech společenské události, ale byla také příležitostí k projednání nejpalčivějších problémů tohoto sektoru zemědělské prvovýroby.
Také letošní dvoudenní ovčácká konference měla kromě jednání chovatelských klubů na programu řadu příspěvků, věnovaných například finančním podporám v zemědělství, programu zvyšování odolnosti proti klusavce nebo i výsledkům kontrol užitkovosti. Slovenští zástupci ministerstva podohospodárstva a slovenského Zvazu chovateĺov oviec a koz poskytli zajímavé informace o stavu resortu i z pohledu zkušeností po ročním účinkování v Evropské unii. Podle ohlasu chovatelů bylo ale nejaktuálnějším bodem řešení nařízení unie, které nově upravuje povinnosti chovatele stanovené zákonem č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat.
Aktuálně v evidenci
Nařízení rady Evropské komise týkající se označování a evidence ovcí a koz, které je v platnosti od 9. července letošního roku, patří v poslední době mezi ovčáky k nejvíce diskutovaným tématům. Z uvedeného nařízení vyplývá, že jeho prováděcí předpisy týkající se registrace hospodářství, značení a evidence zvířat platí i pro chovatele, kteří vlastní jednu ovci nebo kozu. „Důvodem jsou zkušenosti z výskytu klusavky a slintavky u ovcí v západní Evropě před čtyřmi lety. Smyslem nařízení je především rychlá dosledovatelnost zvířat, u kterých se příznaky tohoto nebezpečného onemocnění malých přežvýkavců projeví,“ vysvětloval vedoucí oddělení ochrany zvířat Státní veterinární správy MVDr. Zbyněk Semerád.
Registrační číslo platné v rámci republiky přiděluje pro každé hospodářství Českomoravská společnost chovatelů, a. s., která je pověřena vedením ústřední evidence. Registrace se provádí na základě vyhlášky č. 136/2004 Sb. formou vyplnění a předání registračního lístku, který chovatel obdrží přímo na adrese pověřené akciové společnosti v Hradišťku pod Medníkem, nebo na kterémkoli z jejích šesti regionálních pracovišť, a to v Plzni, Praze, Hradci Králové, Pelhřimově, Brně a Opavě. Mimo ně mohou chovatelé žádat informační servis i na dalších místech, a to v Chýnově nebo Prostějově.
Nařízení má několik vad
Budiž ke cti organizátorů, že ožehavé téma zařadili do bohatého programu listopadové ovčácké konference. Uznání patří i zástupkyni Českomoravské společnosti chovatelů Marii Dohnalové, která dobře věděla, že jde do „jámy lvové“. Podle prezentovaných informací se zdá, že pro podmínky České republiky má evropské nařízení ještě několik drobných vad na kráse. Například konstatování pracovnice pověřené organizace, že nelze přemísťovat zvířata do neregistrovaného hospodářství naráží hned na několik problémů. Jedním z nich je, že chovatel s přiděleným registračním číslem nesmí prodat jehně nebo kůzle ani za účelem dokrmení spotřebiteli, který není registrovaný.
Platí to i o prodeji živých jatečních jehňat přímo ke konzumaci. Právě prodejem jehňat k rožnění mnoho chovatelů řeší často jedinou možnost zhodnocení své produkce. V bouřlivé diskusi neobstál ani argument, že by se jehňata takovým klientům dala zpeněžovat již poražená. „I v tomto případě je výklad litery zákona jednoznačný. Chovatel může ve svém hospodářství malé přežvýkavce porážet, ale jen za účelem spotřeby masa a orgánů z nich v jeho domácnosti. Jinak se vystavuje postihu ze strany dozorových orgánů se všemi důsledky,“ upozornil na možné problémy MVDr. Semerád.
Podle prvních zkušeností Marie Dohnalové s aktuálním červencovým nařízením je třecím místem také evidence jatečních zvířat. „Často řešíme problémy rozdílné evidence chovatelů a provozovatelů jatek. Chovatel nám předává stájový registr s daty, kdy došlo k přesunu zvířat a kam. Jatky ale zaevidují zvířata až po odporažení. Dosavadní praxí je, že se evidenční karty vracejí oběma subjektům se žádostí o upřesnění evidence,“ řekla. To samozřejmě není ideální stav. „Chovatelé nemusejí znát přesný termín porážky, ani nemohou hlídat provozovatele jatek, aby se údaje o přesunu zvířat shodovaly,“oprávněně namítali chovatelé.
V současné době jednají zástupci Svazu chovatelů ovcí a koz ČR (SCHOK) na odboru živočišných komodit MZe ČR, a tak věřme, že v dohlednu bude k dispozici materiál, jež bude vyhovovat všem zúčastněným stranám.
Počet ekofarem roste
O zapojení chovatelů ovcí a koz do systému ekologického zemědělství hovořil Ing. Jan Dvorský z úřadu Kontroly ekologického zemědělství ČR (KEZ). Konstatoval, že zájem chovatelů o tento program má neustále vzrůstající tendenci. Zatímco ještě před patnácti lety byly evidovány tři ekofarmy hospodařící celkem na 480 ha, v současnosti je do ekologického projektu zapojeno 827 farem. Z toho třetina (přesněji 267) jsou ekofarmy se zaměřením na chov ovcí a koz a na 63 farmách chovají oba druhy jmenovaných malých přežvýkavců. „Ekologičtí“ chovatelé ovcí a koz obhospodařují přes 70 000 ha z celkové výměry 254 415 ha, na kterých se hospodaří podle pravidel ekologického zemědělství. „Momentálně nejde o konečné číslo, protože dosud nejsou zpracovány všechny podané žádosti. O ekologické zemědělství je velký zájem, ale řada chovatelů nevyužívá tento program naplno. Přihlašují se, protože mají zvířata a pozemky, na něž mohou získat dotaci. Tím využívají podporu na mimoprodukční funkci, ale již nemají zmapovanou funkci produkční. Výsledkem je, že většina ekofarem o certifikaci svých produktů ani nežádá,“ uvedl.
Nejvíce ekologicky hospodařících chovatelů ovcí je na Zlínsku, dále Šumpersku a v Karlových Varech. Certifikát na bioprodukt syrové kozí mléko v celkovém objemu 495 040 litrů má 14 chovatelů; u většiny z nich se surovina dále zpracovává. Certifikát na bioprodukt syrové ovčí mléko v objemu 8000 litrů má jediný chovatel. Pokud jde o bioprodukt maso, tak na jehněčí chovatelé o certifikaci nežádají. V ostatních kategoriích má certifikát na bioprodukt maso 83 chovatelů ovcí a 18 chovatelů koz. Pro úplnost ještě zbývá vyčíslit 28 ekofarem, které vlastní certifikát na surovou potní vlnu a další produkty z ní v celkovém objemu 31 tun. „Zpracování bioproduktů na biovýrobky obecně stagnuje. V rámci živočišných produktů tuto bilanci vylepšují zpracovatelé kozího mléka, kteří vlastní pět provozoven. Bioprodukty z ovčího mléka zpracovává pouze jeden provoz,“doplnil Ing. Dvorský.
Na úplný závěr zbývá ještě dodat, že ani letošní konference nebyla jen o zajímavých přednáškách a rokování chovatelů v jednotlivých klubech. Na programu měla i společenský večer nebo poděkování jubilantům, tentokrát v podání prof. Bory Čumlivského a Ing. Aloise Pinďáka, CSc. za celoživotní úsilí, kterým se zasloužili o rozvoj chovu malých přežvýkavců v tuzemsku.
