Každá doba má své favority, pokud se týká zlepšení v chovech hospodářských zvířat. Jednou to bylo zvýšení produkce, jindy zlepšení jejích kvalitativních ukazatelů. Zájmu neušlo ani zvyšování produktivity práce, redukce nákladů a úpravy technologií při zavádění nových strojů a zařízení. V současnosti jsou mnohé studie zaměřeny na otázku welfare chovaných zvířat.
Již staří hospodáři věděli, že se o zvířata musí dobře postarat, aby mohli využívat jejich produkty, a nedělali z toho žádnou velkou vědu. Postupem času se vědecké týmy začaly stále častěji zapojovat do zkoumání hospodářských zvířat, aby poznali zákonitosti, které v praxi sice platily, ale nikdo dost dobře nevěděl proč a tedy ani nebylo zřejmé, jakým dalším způsobem či do jaké míry je lze ovlivnit, a to jak v kladném, tak i v záporném směru.
Otázky welfare přišly na stoly vědeckých pracovišť v době poměrně nedávné. A ne vždy za nimi stály pouze skupiny aktivistů bojujících za práva zvířat. Mnohdy byli jejich zadavateli samotní chovatelé, kteří potřebovali vědět, co vše musí zvířatům zajistit (zejména když museli přistoupit ke snižování nákladů, např. omezením počtu pracovníků či změnou krmné dávky), aby byla v pohodě, protože jen taková zvířata mohou produkovat efektivně.
Nejprve se na chovech začaly upravovat technologie. Vazné stáje byly vystřídány volnými a od dojení na stání se přešlo na dojírny. Ve spojení s úpravami ustájení se dostaly do popředí zájmu nejen dispozice budov, jejich otevřenost, výměna vzduchu a udržení optimálního mikroklima, ale především typy podlah na hnojných chodbách, způsob odklizu mrvy či kejdy, uspořádání a velikost loží, krmné žlaby či stoly, napajedla a v neposlední řadě i různé typy drbadel, ochlazovacích a ventilačních systémů. To vše bylo nutné řešit nejen u dospělého skotu, ale také u všech mladších kategorií.
Více si přečtete ve Farmáři č. 5/2017
