Ztráty selat jsou pro chovatele nejcitelnější v období kojení. Porod a období těsně po něm je pro sele první kritická fáze života a její úspěšné překonání ovlivní další vývin selete. Největší ztráty selat se zaznamenávají během prvních čtyř dnů po porodu. Jako nejčastější důvod se udává zalehnutí selat prasnicí. Tomuto riziku jsou vystavena zejména malá a slabá selata z velmi početných vrhů.
Ze studie provedené na třiceti farmách v Dánsku vyplynulo, že celkem 53 % narozených selat je malých a slabých s hmotností nižší než 0,7 kg. V 73 % případů bylo zalehnutí selat nejčastější příčinou úhynů, dalším důvodem ztrát novorozených selat byla slabost z nedostatku potravy. Při jejich pitvě se zjistilo, že téměř 70 % z nich mělo prázdný žaludek.
Často je příčina zalehnutí selat připisována špatné konstrukci porodního kotce. Podle současných výzkumů ale není rozhodující, zda jde o konstrukci tzv. tradičního kotce, tedy s omezením pohybu prasnice, nebo o kotec s volným pohybem prasnice. Nejdůležitější je, aby selata měla v kotci prostor, kam prasnice nemá přístup a mají v něm zajištěnou optimální teplotu. Zatímco pro prasnici je optimální teplota prostředí v rozmezí od 15 do 18 °C, pro selata po narození je to 32 °C. Pokud tedy selatům neposkytneme prostor vyhřívaný na tuto teplotu, vyhledávají zdroj tepla, kterým je právě prasnice a snaží se o co nejtěsnější kontakt s matkou. Tím se zvyšuje riziko zalehnutí nebo přišlápnutí selete při vstávání či uléhání prasnice. Důležitá je také konstrukce podlahy kotce. Většina kotců používá roštové podlahy. Rošty nesmí způsobovat podklouznutí prasnice a její nekontrolovatelný pád. Zároveň otvory v roštech musí být takové, aby se v nich nemohla zaklesnout noha selete, které by pak nemělo možnost úniku před prasnicí.
Od pátého dne věku se příčiny ztrát selat mění a jsou spojené s nedostatečnou hygienou při ošetření selat po porodu a při úkonech kastrace, zaštipování zubů apod. Jaká jsou doporučení? První den zkracujeme pupeční provazec (na délku pahýlu na deset centimetrů) a provádíme jeho dezinfekci ponořením do dezinfekčního roztoku. První či druhý den se také brousí zoubky, přičemž se nedoporučuje používat kleště, které zub rozdrtí a tím umožní přístup infekce. Třetí až čtvrtý den následuje krácení ocásků elektrokauterem, čtvrtý den kastrace kanečků, perorální podání léčiva pro prevenci izosporózy (kokcidiózy) a intramuskulární podání železa. Všechny zákroky na selatech je nutné zaznamenávat v kartě prasnice.*
Více se dočtete v článku Ing. Evy Václavkové, Ph.D.,a Ing. Jaroslavy Bělkové, Ph.D., z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v.v.i., Praha.
