Pokud jde o produkci skleníkových plynů lidskou činností, s více než 73% podílem dominuje energetický průmysl využívající fosilní paliva. K oteplování přispívá i zemědělství, přičemž podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) z roku 2020 agrární sektor globálně vyprodukuje pouze 18 % skleníkových plynů.
Chovatelé skotu, kterým média přičítají velký podíl na globálním oteplování, neovlivňují život na naší planetě tak, jak se prezentuje. Na semináři, který se pod názvem Krávy a emise – mýty a fakta odehrál koncem února na Mendelově univerzitě v Brně a o dva dny později na České zemědělské univerzitě v Praze, to řekl profesor Frank Mitloehner z Kalifornské univerzity v Davisu, který se zabývá výzkumem emisí z chovů hospodářských zvířat a jejich vlivem na životní prostředí.
„V rámci živočišné výroby je celosvětová produkce skleníkových plynů na úrovni 12 až 13 %. V globálním měřítku jsou největším producentem skleníkových plynů regiony, kde dochází k populačnímu boomu, ale současně produkují málo potravin. Zatímco v rozvinutých zemích (USA, Evropě) se živočišná výroba podílí na tvorbě skleníkových plynů asi pěti procenty, v rozvojových zemích to může být až několikanásobně více, například v Somálsku či Etiopii je to až z 50 %. Ve státech došlo během deseti let ke snížení uhlíkové stopy na výrobu jednoho galonu (3,8 litru) mléka o 19,2 %,“ upřesnil profesor z Kalifornské univerzity v Davisu.
.
Skleníkové plyny jsou od nepaměti běžnou součástí atmosféry, ale teprve díky intenzivní lidské činnosti je jich mnohonásobně více, čímž se zvyšuje efekt oteplování naší planety. Největší podíl skleníkových plynů tvoří oxid uhličitý (CO2), metan (CH4) a oxid dusný (N2O).
„Oxid uhličitý, který se do atmosféry dostává spalováním fosilních paliv, nejvíce ovlivňuje změny klimatu a oteplování. Metan se ve velké míře produkuje právě v zemědělství a ačkoli je jeho produkce v porovnání s CO2 výrazně nižší, jeho potenciál pro oteplování je vyšší. Z uvedených plynů má však největší vliv na oteplování N2O. Molekula metanu má osmadvacetkrát vyšší potenciál zachycovat teplo než molekula oxidu uhličitého a molekula oxidu dusného dokonce 265krát. Ukazatel pro potenciální oteplování GWP100 však vyjadřuje poločas rozpadu na sto let, což je alespoň pro metan nepřesné. Mimo jiné i proto, že u metanu je poločas rozpadu v atmosféře deset let, což už neplatí pro oxid dusný, kde je to o sto let více, přičemž oxid uhličitý má poločas rozpadu tisíc let,“ pokračoval dále Frank Mitloehner.
K pokroku v managementu emisí v chovech skotu přispělo nejen šlechtění a výzkum v oblasti snižování metanu prostřednictvím krmných doplňků a speciálních bolusů, ale také systémy pro efektivnější nakládání a využívání statkových hnojiv. Například v Kalifornii se využívají plyny z kejdy jako obnovitelné palivo.
„Zemědělství je na dobré cestě přispět k „ochlazování“ naší planety. To ale nebude stačit, pokud se neomezí spotřeba fosilních paliv a nesníží plýtvání potravinami. Podle FAO se například ve Spojených státech amerických vyhodí až 40 % potravin. Na konferenci v Dubaji se hovořilo mimo jiné i o spotřebitelských trendech. Přibývá lidí, kteří si myslí, že se globální oteplovaní vyřeší snížením konzumace živočišných produktů. Přechod na vegetariánství či veganství ale nemá takový vliv, jaký se mu v médiích přisuzuje. Bylo spočítáno, že vegan přispěje ke snížení uhlíkové stopy o 0,8 tuny CO2e za rok. Letadlo, kterým jsem přiletěl z USA do České republiky, vyprodukovalo během letu 1,6 tuny CO2e. Pokud bych chtěl vykompenzovat tuto produkci CO2e tím, že se stanu veganem, trvalo by mi to dva roky,“ konstatoval na závěr svého vystoupení profesor Frank Mitloehner.*
