Kukuřice patří mezi naše nejdůležitější plodiny. Je nepostradatelná z hlediska krmivářského především pro skot a je důležitá jako vstupní surovina pro bioplynové stanice. Z historického pohledu se nejedná o naši původní rostlinu. Kukuřice (Zea L.) pochází ze Střední Ameriky. Zde byla pěstována již před cca 10 000 lety. K jejímu rozšíření do Evropy došlo v 15. a 16. století po zámořských výpravách Kryštofa Kolumba.
Kukuřice je jednoletá, jednoděložná a jednodomá rostlina. Patří do čeledi lipnicovitých (Poaceae). Stéblo je plné a kolénky je rozděleno na články. Listy jsou na stéble uspořádány spirálovitě v postavení vždy dva proti sobě. Samčí květenství je vrcholová lata klásků, samičí květenství vyrůstají z úžlabí listu a tvoří tolik žádoucí palice. Rostlina má mohutně vyvinutý kořenový systém. Většina kořenů se rozkládá v hloubce 0,3–0,5 m, ale část jich proniká do hloubky dvou i více metrů, odkud čerpají vláhu. Proto je kukuřice dost odolná vůči suchu (Klesnil, 1982).
Jak se měnily osevní plochy kukuřice od roku 2000 do roku 2017 (podle Českého statistického úřadu), je možné vidět v přiloženém grafu. Pokles ploch kukuřice na siláž od roku 2000 do roku 2010 byl způsoben snižováním počtu skotu z 1 582 000 kusů (r. 2000) na 1 402 000 kusů (r. 2010) v těchto letech. Nejméně skotu bylo v České republice chováno v roce 2011, a to 1 344 000 kusů. Plochy pěstované kukuřice na siláž ovšem již stoupaly, a to patrně z důvodu zvyšujícího se počtu zemědělských bioplynových stanic. Jen pro zajímavost: v roce 2008 bylo postaveno zhruba 50 zemědělských bioplynových stanic a v současné době je jich více než 500.
Díky šlechtění je možné kukuřici pěstovat od 58 ° severní šířky v Kanadě a Rusku až po 40 ° jižní šířky v Jižní Americe. Škála nabízených hybridů v naší republice je velmi široká. Podle ÚKZÚZ bylo v roce 2018 registrováno 398 hybridů kukuřice od 16 udržovatelů. V České republice je možné zakoupit hybridy od velmi raného s č. FAO 130 až po středně pozdní s č. FAO vyšším než 350. Číslo FAO nás informuje o tom, jak je hybrid raný. Čím nižší číslo je, tím méně dní potřebuje hybrid k dosažení své zralosti. Do velmi teplých oblastí se tedy využívají hybridy s vysokým číslem FAO a do oblastí s vyšší nadmořskou výškou zase hybridy s nízkým číslem FAO. Někdy může v podniku nastat situace, že je z předchozího roku málo krmení (tyto okolnosti v posledních nastaly díky velmi teplému a suchému létu v mnoha podnicích) a je potřeba vyrobit siláž dříve než v jiných letech. V tomto případě je i v teplejších oblastech možné zasít kukuřici s nižším číslem FAO. Bude zralá dříve než kukuřice, která se v dané oblasti obvykle pěstuje. Nevýhodou ovšem bude její mnohem nižší výnos.*
