MVDr. Ticháček: Zemědělská praxe postrádá Komplexní provozní odborné zemědělského poradenství (rostlinná výroba, živočišná výroba, management) na základě analýzy rizik na principu prevence a v gesci státu.
Ing. Stehlík: Komerční poradenství by mělo pokrývat především oblast soukromých statků, to je poradenství ve sféře výroby a produkce konvenčních i nekonvečních zemědělských výrob a tyto oblasti jsou poměrně dobře vykryty.
Zemědělská praxe postrádá Komplexní provozní odborné zemědělského poradenství (rostlinná výroba, živočišná výroba, management) na základě analýzy rizik na principu prevence a v gesci státu.
Absence jednoznačné koncepce rozvoje agrárního sektoru a odborného poradenství v ČR je v podmínkách SZP pro naše zemědělství, pro chovy dojnic, potravinářský průmysl i život na venkově decimující až likvidační.
Příznaky odevzdanosti agrárního i potravinového sektoru i jeho gestorů jsou doložitelné příklady pokračující recese sektoru. V roce 2010 bylo vyřazeno pro zootechnické důvody 17,1 % krav, zatímco ze zdravotních důvodů jich bylo vyřazeno celých 82,9 %. Zvyšování dojivosti mělo a má své projevy. Problémy s výživou zvířat vedoucí k zvýšeném výskytu reprodukčních a metabolických chorob. Také proto se při nárůstu roční dojivosti zvýšila incidence onemocnění mléčných žláz dojnic na dvojnásobek, z 18 na 38,5 %. Důvěra v režimy ošetřování infekčních mastitid antibiotiky nemá pro řadu rizik žádná oprávnění. Účinnější a zdravější by byl osvědčený režim prevence, sledování zdraví mléčných žláz dojnic formou Kontrolních mastitidních programů. To však bez existence kontrolních a poradenských služeb v gesci státu bude jen těžko možné. Současná situace v celém agrárním a potravinovém sektoru je mimo jiné také v rozporu s vládními usneseními jako Strategie zajištění bezpečnosti potravin v ČR po přistoupení k EU (2004) a Národní strategický plán rozvoje venkova (2006), jenž měl cíl v Ose I „vytvoření silného a dynamického zemědělsko potravinářského odvětví“. Po šesti letech je tento cíl stále vzdálenější a iluzorní.
V provozech odvětví přitom vznikají nejdůležitější problémy týkající se zdraví lidí, zvířat, životního prostředí. Podle provozních i ekonomických poznatků by bylo více než účelné vyhovět důraznému upozorňování skupiny zemědělských odborníků na potřebu nové, provozně účinné strategie v ose stát – věda – praxe. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že garance naší potravinové bezpečnosti v gesci našich politiků, vládních i nevládních institucí, je ve svém důsledku nedostatečná, a tedy ne dost odpovědná.
Pouhé zaměření na plnění požadavků EU, jmenovitě v CC, je z hlediska stavu agrárního sektoru vysloveně nekomplexní. Nevystihuje nejen potřeby státu a odvětví, ale ani občanské společnosti a jejich i veřejných zájmů. Teto výzva je nutná zejména s ohledem na zadání Národního programu reforem ČR 2011 v rámci Strategie Evropa 2020.
Zemědělskou praxí postrádané „Komplexní provozní odborné zemědělského poradenství na základě analýzy rizik na principu prevence a v gesci státu“ je ke škodě sektoru garantem potravinového práva (MZe ČR) majoritně postupováno nevládním a privátním službám, jejichž komerční zaměření nikdy nebylo a ani není bytostně vázáno veřejnými zájmy. Ani nevládní instituce typu AK ČR, ASZ ČR atd. si nepočínají konstruktivně, když plně nerespektují závěry COPA-COGECA, že „poradní systémy jsou nutné a potřebné vzhledem ke stále komplexnějším požadavkům a pravidlům“. Působnost KIS zdaleka nesplňuje nároky na účinný management provozní praxe. Krize v agrárním sektoru tak trvá, zvolená politika pravomocemi vybavených, ale jen platonicky odpovědných dál participuje na recesi našeho agrárního a potravinového sektoru.
MVDr. Antonín Ticháček
Komerční poradenství by mělo pokrývat především oblast soukromých statků, to je poradenství ve sféře výroby a produkce konvenčních i nekonvečních zemědělských výrob a tyto oblasti jsou poměrně dobře vykryty.
Co by měl český zemědělec očekávat od poradenského systému? Názor který v naší organizaci ASZ ČR převládá, je takový, který upřednostňuje především dostatečnou nabídku poradenských kapacit na soukromé bázi, které si bude sedlák sjednávat podle svých požadavků a potřeb. Obecně se pak přikláníme k názoru, že komerční poradenství by mělo pokrývat především oblast soukromých statků, to je poradenství ve sféře výroby a produkce konvenčních i nekonvečních zemědělských výrob.
Je nutno přiznat, že tyto oblasti jsou poměrně dobře vykryty a poradenské služby zde nabízí většina větších firem či zprostředkovatelů vstupů do zemědělství, nákupních firem, nebo specializovaných poradenských firem nadnárodních výrobců chemie, hnojiv, minerálních doplňků a podobně. Vzhledem k tomu, že penzum informací, které mají k dispozici tyto firmy a nabízejí je zemědělcům a vzhledem ke skutečnosti, že v ceně jejich produktů si tuto službu hradí téměř každý odběratel, je zcela zbytečné a neefektivní, aby se jakkoliv do tohoto systému pokoušel vstupovat stát. Snad až na některé výjimky by to bylo asi i kontraproduktivní.
Trochu jiná je však situace v obhospodařování a plnění zakázek zemědělci v oblasti tzv.veřejných statků. Jde především o uplatňování environmentálních opatření v krajině, zásad dobré zemědělské praxe, nebo tvorbu tzv.kladných externalit zemědělské produkce. Také podpora například většího uplatnění internetové komunikace zemědělců se státní správou a využití on-line přenosu základních informací v oblasti dotací, povinných evidencí a podobně je sféra, kde je poradenská aktivita na straně státu a exekutivy zcela na místě. Ale ani tady není potřeba, aby tato poradenská služba byla přímo suplována státními úředníky. Systém akreditovaných poradců, jejichž služby ve výše jmenovaných oblastech budou v rámci reakreditací dobře ohodnoceny, je celkem dobrá cesta a určitě zajistí nabídku dostatečného množství erudovaných poradců, kteří se budou ucházet o poskytování svých (Mze – UZEI prověřených) znalostí, sedlákům a zemědělcům. Rychle se tito poradci například etablovali v poskytování pomoci při přípravě projektů v rámci PRV, plnění podmínek CC (mimochodem jednu z mála podporovaných služeb formou dotací přímo na poradenský projekt), nebo nejnověji v otázce poskytování informací při plnění podmínek protierozních opatření a zemědělských postupů.
V dohledné době přibude k vyjmenovaným činnostem akreditovaných poradců, a tím i k činnostem úřadů Mze, poradenství v oblasti ochrany rostlin.
Pokud bude Mze dále rozvíjet tento, výše popsaný model poradenství jako systém, jsme přesvědčeni, že se dostatek potřebných informací pomáhajících zajišťovat i potřebnou konkurenceschopnost našich zemědělských podniků, dostane až k cílovým subjektům – podnikatelům, pro které je tato pomoc určena.
Ing. Josef Stehlík
ASZ ČR
