Dalším tematickým okruhem výzkumného záměru VÚŽV Uhříněves byla fyziologie výživy a výživa hospodářských zvířat, a jeho řešitelem byl prof. Ing. Milan Marounek, DrSc.
Tento okruh měl tři věcné etapy týkající se trávení u přežvýkavců a predikce nutriční hodnoty krmiva, snižování zdravotních rizik hospodářských zvířat a vlivu výživy na kvalitu živočišných produktů.
Věcná etapa s názvem Charakteristika trávení frakcí bílkovin a vlákniny v bachoru a v duodenu přežvýkavců, predikce nutričních hodnot krmiv měla podle garanta doc. Ing. Petra Homolky, Ph.D. dva cíle. Jedním z nich byla predikce stravitelnosti organické hmoty a neutrálně detergentní vlákniny a stanovení charakteristik trávení frakcí vlákniny u krmiv, zatímco druhý cíl se zabýval problematikou predikce nutriční hodnoty siláží (kvalita bílkovin a frakcí vlákniny) na základě studia technologických vlivů na kvalitu fermentace u siláží vojtěšky, hrachu, lupiny cukrovarských řízků a kukuřice.
Protože u objemných krmiv je vysoká variabilita nutriční hodnoty, je třeba jim věnovat pozornost.
Byly hodnoceny odebrané vzorky objemného krmiva – jetele lučního z různých sečí, a byla u nich vyhodnocována efektivní bachorová degradovatelnost neutrálně detergentní vlákniny (NDF) a organické hmoty (OH) pomocí in situ metody, na kravách opatřených bachorovou kanylou.
Pokusně byly vytvořeny travní siláže z monokulturně pěstovaných trav (srha laločnatá, bojínek luční, kostřava rákosovitá, jílek vytrvalý, travní hybrid). Byly provedeny analýzy chemického složení (zjišťován byl obsah sušiny, popele, tuku, dusíkatých látek, NDF, ADF, ADL). Byla také posuzována kvalita siláže na základě hodnocení pH, množství kyseliny mléčné, octové či máselné. Po dvanáctidenní inkubaci in situ byl zjišťován podíl nestravitelné NDF (INDF) v in vitro analýze pepsin celulázová rozpustnost organické hmoty (OMS).
Při řešení etapy byly stanoveny predikční rovnice umožňující vypočítat stravitelnost organické hmoty travních siláží na základě parametrů chemického složení bez nutnosti složitých a nákladných analýz.
Výzkum konzervace píce, různých technologií s využitím inokulantů a chemických aditiv přinesl poznatky důležité pro dosahování vysoké kvality siláží.
U druhé z věcných etap, jejímž garantem byla doc. MVDr. Eva Skřivanová, Ph.D., se mimo jiné testovaly účinky mastných kyselin o střední délce řetězce na patogenní bakterie rodu Campylobacter a Arcobacter.
V pokusu in vivo u brojlerových kuřat experimentálně infikovaných kampylobaktery se zjistilo, že jak volná, tak i enkapsulovaná forma kyseliny kaprylové a kaprinové způsobily snížení vylučování baktérií. Enkapsulovaná forma byla účinnější o něco víc než forma volná, ale také se s ní lépe pracuje, pokud jde o její zamíchání do krmné směsi.
Uplatnění kyseliny kaprylové se testovalo v souvislosti s možností kontaminace povrchu chlazené drůbeže salmonelami.
Výsledky výzkumu lze shrnout takto: Přídavek mastných kyselin do krmné směsi by měl činit 0,25–0,5 %, vhodnější je forma enkapsulovaná, i když je hůře dostupná.
Alternativou k volným mastným kyselinám jsou jejich estery, které mají zřejmě shodný mechanismus účinku. Mastné kyseliny lze použít i pro ošetření povrchu jatečných těl hospodářských zvířat.
V třetí věcné etapě tematického okruhu se testovalo použití antioxidantů ve výživě drůbeže a hlavním důvodem pro jejich užití byla snaha zvýšit oxidační stabilitu drůbežích produktů. Oxidační stabilit masa a a vajec je důležitá jak pro producenty, tak pro spotřebitele. Pokusy se zabývaly účinkem selenu, vitamínu E a vitamínu C. Oba vitamíny brání vzniku reaktivních forem kyslíku a vitamín C navíc zvyšuje odolnost zvířat vůči tepelnému stresu.
Byla zjištěna interakce selenu a vitamínu C na obsah selenu a cholesterolu, bílkovin a tuku v mase a na živou hmotnost kuřat.
V projektu se řešila problematika náhrady komerčních pigmentů pro užitkové chovy slepic, jejichž použití bude výhledově zakázáno, protože jsou na bázi syntetického kantaxanthinu.
Tyto pigmenty lze nahradit karotenoidem luteinem a také autotrofní řasou Chlorella. Významným poznatkem výzkumu je možnost použít hořčici jako levný zdroj žloutkových
pigmentů v krmných směsích pro nosnice a prostřednictvím vajec i jako zdroj karotenoidů ve výživě lidí. Uplatnění hořčičného semena ve výživě hospodářských zvířat je ale podmíněno vyšlechtěním odrůd bez kyseliny erukové a s nízkým obsahem glukosinolátů. Podle literárních zdrojů škodlivě působí v krmivu již v koncentraci 0,75 %.*
Podrobněji v časopisu Krmivářství 2/2014.
