Menu
e-shop
Místní plemena zvířat představují cenný genetický zdroj pro každou zemi. Kvůli nízké produktivitě se ale původní plemena často postupně nahrazují užitkovějšími moderními plemeny, která díky své vyšší produkci zlepšují ekonomiku chovu. V důsledku toho jsou populace místních plemen zvířat ohroženy vyhynutím, což vyžaduje naléhavá opatření pro jejich přežití a ochranu.
Molekulární charakterizace místních plemen je klíčovým faktorem ochrany biodiverzity a měla by se kombinovat se šlechtitelskými strategiemi ke zlepšení produkčních charakteristik původních plemen, čímž by se zamezilo jejich postupnému vymírání.
Genetickou variabilitou, rozmanitostí a strukturou národních plemen ovcí v Karpatech se ve své práci zabývali Ing. Zuzana Sztankóová, Ph.D., s Ing. Janou Rychtářovou, Ph.D., z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v.v.i., v Praze – Uhříněvsi. K tomu účelu sledovali devět plemen ovcí, respektive českou valašskou ovci (CVA), šumavskou ovci (SUM), zušlechtěnou valašskou ovci (IVA), slovenskou valašskou ovci (SVA), świniarku (SWI), uherskou ovci (UHR), podgorskou ovci (POG), ukrajinskou ovci (UKR) a tureckou ovci (TUR), která se chovají v karpatské oblasti v České republice, na Slovensku, v Polsku, na Ukrajině a v Rumunsku.
Analýza struktury s využitím sady třinácti mikrosatelitních markerů ukázala, že česká valašská ovce spolu se świniarkou patří do jednoho genofondu. Zbývající plemena (IVA, SUM, SVA, POG, UHR, UKR a TUR) reprezentují druhý genofond s vysokou mírou překryvu, což naznačuje, že mají společného předka a nejsou jasně diferencována.
Vybrané mikrosatelitní markery jsou vhodné pro analýzu genetické rozmanitosti vybraných středoevropských plemen ovcí. Současné studium genetické rozmanitosti uvnitř populací a mezi populacemi ukazuje na vysokou míru polymorfismu. Genetické vlastnosti místních plemen lze v budoucnu využívat nejen ve šlechtění, ale i pro zachování biologické rozmanitosti.
Více se dočtete v únorovém čísle časopisu Náš chov.
