Lidstvo využívá principů biotechnologií od nepaměti (např. kvasné procesy při výrobě piva), ale v moderním pojetí dostávají biotechnologie zelenou až s rozvojem molekulární biologie, nové vědní disciplíny, která studuje biologické procesy a jevy na molekulární úrovni. Tím se náplň pojmu biotechnologie posouvá z makrosvěta, kde chov hospodářských zvířat může být též chápán jako biotechnologie, do mikrosvěta, kde je středem zájmu jednotlivá buňka, či její funkční struktury.
Výzkum a využívání biotechnologií se intenzivně rozvíjí a vznikají stále nové oblasti lidské činnosti, ve kterých jsou biotechnologie nepostradatelné, popř. se jejich nepostradatelnost očekává ve velmi blízké budoucnosti. Jednou takovou oblastí je šlechtění prasat, kde se velké naděje vkládají do technik genetického a genového inženýrství.
Techniky genetického inženýrství zahrnují cílené zásahy do genetických procesů organismů na úrovni buňky, včetně regulace rozmnožovacích procesů. Ve šlechtění prasat jsou využitelné zejména umělá inseminace, embryotransfer, produkce embryí in vitro (ve skle) a klonování.
V hospodářsky vyspělých zemích je umělá inseminace prasat používána standardně, i když její zavádění do praxe probíhalo mnohem pomaleji než u skotu. V současnosti se inseminace rychle rozšiřuje a v mnoha zemích je více než polovina chovných prasnic inseminována uměle. Díky inseminaci se geneticky nejlepší kanci (top kanci) mohou používat rozsáhle, jednak ve šlechtitelském nukleu (jádru) a také na rozmnožovací a produkční úrovni. Inseminace umožňuje na úrovni nuklea propojení jednotlivých farem, čímž vzniká velký super-nukleus, vzrůstá genetický zisk a snižuje se genetický interval mezi nukleem a produkční populací. Dále rozvoj inseminace mění marketingovou strategii šlechtitelských společností, a to od prodeje živých kanců k prodeji spermatu.
