Na semináři pro chovatele masného skotu ve Stříteži u Jihlavy se hovořilo také o nejčastějších parazitárních infekcích ve stádech krav bez tržní produkce mléka. Podle profesora Martina Kváče z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR, v. v. i., zhoršuje zdravotní situaci v tuzemských chovech také hádě dobytčí (Strongylolides papillosus). Na zvířatech parazitují pouze samice, které žijí ve střevě a vyvolávají průjmová onemocnění. Primárně jsou ohrožena telata ve věku dvou až čtyř měsíců.
Po prodělané infekci jsou zvířata imunní, což ale neznamená, že nejsou nositeli infekce. U dospělého skotu se onemocnění projevuje asymptomaticky, nicméně může představovat zdroj infekce pro telata.
„Hlavním zdrojem infekce vyvolané hádětem je však hluboká podestýlka, v níž se z vyloučených vajíček, která jsou již částečně rozrýhovaná, velmi rychle líhnou larvy. Čím má podestýlka vyšší vlhkost a teplotu, tím rychleji se líhnou larvy a vytvoří volně žijící generaci samců a samic, které se mohou rozmnožovat i bez hostitele. Se zvyšující se koncentrací zvířat se zvyšuje i množství larev v prostředí, které mohou vyvolat masivní infekci telat, která vede až k syndromu náhlého úmrtí. Je popsán také přenos larev přes mléčnou žlázu, ale u skotu to není až tak časté,“ vysvětlil odborník Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR, v. v. i.
Z vajíček nakladených do podestýlky se líhnou parazitická stádia háďat, která penetrují do hostitele přes kůži, meziprstní nebo ústní sliznici do cévního a lymfatického systému, kterým migrují až do plic. Z plic se vykašláním a spolknutím larvy dostanou do zažívacího traktu, kde samice dospívají a partenogeneticky se množí. V této fázi parazit vyvolá u zvířete průjmové onemocnění, z něhož se většinou dostane samo. Nejkritičtější období je na začátku infekce, když jsou larvy v plicích, kde vlivem parazitem produkovaného toxinu dochází k zánětu a hyper reakci imunitního systému, která končí náhlým úhynem. Takto postižené tele uhyne během dvaceti minut,“ konstatoval profesor Kváč.
Ohledně diagnostiky háděte dobytčího přednášející uvedl, že je poměrně jednoduchá a spočívá v koprologickém vyšetření čerstvého trusu. K léčbě se nejčastěji používají doramektin, fenbendazol, ivermektin, moxidektin a tiabendazol, přičemž rezistence parazita na tato léčiva se u nás dosud nepotvrdila. Základem prevence je hygiena hluboké podestýlky. Tenkostěnná vajíčka háděte nejsou odolná vůči dezinfekčním prostředkům, ani vyšším teplotám. V chovatelské praxi se osvědčuje i tlaková pára o teplotě vyšší než 60 °C.
