Podle nedávného průzkumu Agrární komory ČR, do něhož se zapojilo 143 podniků, plánuje letos omezit chov prasat až třiačtyřicet procent oslovených firem. O úplném ukončení chovu prasat pak uvažuje třicet procent chovatelů. Bez pomoci státu se bude tento trend stále prohlubovat.
Samozřejmě, že i chovy samotné se budou muset přizpůsobovat novým podmínkám. Podle Ing. Miroslava Rozkota, CSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby budou zejména ve velkochovech věnovat více pozornosti spotřebě drahé energie, dále spotřebě vody a možná i alternativním zdrojům krmiv, které by bylo možné efektivně vyrábět v podmínkách našeho zemědělství.
„Samozřejmě, že v rozumné míře bychom se měli věnovat i dopadům na životní prostředí, ani by se nemělo zapomínat na zdraví a pohodu zvířat. Všechna zlepšení by však neměla výrobu zatěžovat, ale podporovat. Anebo by měla být náležitě zaplacena. To jsou výzvy i pro výzkum. Musíme si přiznat, že například podpora výzkumu optimalizace vodního hospodářství ve velkochovech je mizivá. Zkrátka vyšší podpora chovu prasat v zemích, odkud vepřové dovážíme, by měla být našim chovatelům kompenzována. Určitě bychom měli využít i možnosti alternativních chovů, a to včetně podpory realizace jejich produkce. Chovatelé, kteří si vybudovali vlastní zpracovatelskou kapacitu, by mohli vyprávět. Stavební povolení, jehož vyřízení trvá léta a jsou tu i různé předpisy, které mají často své základy v dobách, kdy bylo cílem i omezení soukromého podnikání. Chovy musí mít vyřešen především odbyt zvířat. V německém odborném tisku se v poslední době stále více zdůrazňuje význam regionálních jatek. Doufám, že jejich hodnotu uznají i politici a že malá jatka budou podporována a zachována. Tato problematika je u nás řešena velmi málo. Ideální by bylo, aby zemědělec se staral o zemědělství a zpracování by mohl nechat profesionálům v tomto oboru,“ konstatoval vedoucí oddělení chovu prasat v Kostelci nad Orlicí.*
Více se dočtete v dubnovém čísle časopisu Náš chov.
