Jak dál s chovem prasat v České republice

Po několika málo letech, kdy byl chov prasat v podstatě stabilní, se znovu objevila situace, která může mít zásadní dopad do stavů prasat i do celkové produkce vepřového masa. Ceny jatečných prasat jsou nejnižší za mnoho let a přitom ceny obilovin a krmných směsí rostou. Bez dotační podpory už by pravděpodobně neexistoval jediný chovatel prasat. Dokonce i s nimi stojí celá řada chovatelů před zásadním rozhodnutím jak dál s chovem prasat.

Již dávno není pravda, že nestačíme z hlediska produkce selat. Data InterPig ukazují, že z pohledu počtu odstavených selat naši chovatelé předstihly celou řadu konkurentů a dostali se na úroveň Belgie. Za námi zůstalo Německo, Francie, Španělsko nebo Rakousko. Ještě „příznivější“ je situace v oblasti přírůstku, kde čeští chovatelé už delší dobu obsazují některou z předních příček.
Pro úspěšnost chovu totiž nejsou rozhodující pouze parametry užitkovosti, ale náklady, které jsou s produkcí spojené. Pokud se srovnávají náklady na kilogram produkce, předstihnou nás i země, které jsou v jednotlivých ukazatelích užitkovosti poměrně daleko za námi. Z ekonomického srovnání vyplývá, že ukazatele efektivity hovoří v náš neprospěch. Horší konverze krmiva eliminuje výhodu jeho nižší ceny a z hlediska celkových nákladů na pracovní sílu přepočtených na prasnici jsme na tom prakticky stejně, jako ostatní země. Mzdy jsou u nás přitom mnohem nižší. Potřebujeme však několikanásobně více času na každou prasnici. Je samozřejmé, že vysoká užitkovost je základem úspěšného chovu i fungující ekonomiky. Zároveň je však třeba bedlivě sledovat náklady, za nichž je těchto výsledků dosahováno.
Více se dočtete v článku Ing. Jana Stibala,který vyjde v devátém čísle týdeníku Zemědělec*

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *