Dojený skot patří mezi hospodářská zvířata, která přicházejí do přímého kontaktu s člověkem velmi často. A právě kvalita tohoto kontaktu je pro zvířata velmi důležitá jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska a může se odrážet nejen na pohodě zvířat, ale i na jejich zdravotním stavu a produkci. Tento kontakt se však netýká pouze lidí, kteří se zvířaty pracují přímo na samotné dojírně, ale jedná se i o kontakt s dalšími lidmi, kteří pracují se zvířaty, a to především lidmi, kteří skot přehánějí.
Vytvoření vztahu mezi ošetřovatelem a dojnicemi je dlouhodobý a dynamický proces, který je ovlivněn charakterem chování ošetřovatele. Toto chování může být pozitivního (např. drbání, hlazení, jemná manipulace, klidné a tiché mluvení), neutrálního (např. klidná manipulace, mírný tón hlasu), či negativního charakteru (např. křik, kopání, tlak na zvíře, bolestivé procedury. Vztah sice vzniká v zásadě mezi dvěma jedinci, kteří se navzájem znají, tedy mezi zvířetem a jeho ošetřovatelem, nicméně zvířata mohou zobecnit své zkušenosti i na jiné lidi, včetně dalších ošetřovatelů. Chování ošetřovatelů má významný vliv nejen na rozdíl v produkci mléka mezi jednotlivými chovy, ale také v rámci jednoho chovu. Strach z ošetřovatelů vznikající z důvodu hrubého a nevhodného zacházení je pro dojnice intenzivním stresorem. Negativní zacházení v podobě křiku a nátlaku vede nejen k neklidu v dojírně a k nižším nádojům, ale také k vyšším hladinám stresových hormonů, které mohou potlačit fungování imunitního systému dojnic, což může vést k vyšší náchylnosti k zánětům vemene.
Skot mezi sebou uplatňuje mimo jiné také pozitivní interakce, jako například vzájemné olizování, které může mít řadu funkcí a je obvykle zúčastněnými zvířaty vnímáno pozitivně a zklidňuje je. Právě hlazení člověkem může být zvířetem vnímáno podobně jako vzájemné olizování mezi zvířaty, a proto je také zvířaty vnímáno jako pozitivní a preferovaná interakce. Veškerá manipulace s dojnicemi by proto měla být prováděna klidně, jemně a pomalu a na zvířata by se mělo mluvit klidným a mírným tónem hlasu.
Závěrem lze říct, že pozitivní interakce mezi ošetřovateli a dojnicemi nepřináší jen jednorázový pozitivní zážitek, ale má na dojnice také dlouhodobý pozitivní vliv, který se může projevit dokonce nižší náchylností k různým infekcím a vyšší produkcí oproti dojnicím s negativním vztahem s člověkem. Cílem každého chovatele by proto mělo být, aby dojnice měly k lidem pozitivní vztah.
Ing. Ágnes Moravcsíková, Ing. Radka Šárová, Ph.D.,1 Oddělení etologie, VÚŽV, v. v. i., Praha-Uhříněves, Katedra etologie a zájmových chovů, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze
Podrobněji v časopisu Náš chov 5/2023.
