Produkce zdravých a vitálních selat je předpokladem pro úspěšný chov prasat. Úroveň zootechnické péče o selata během období mléčné výživy ovlivňuje jejich další růst a vývoj po odstavu.
Selata se rodí s omezenou schopností termoregulace, atak mají vyšší nároky na teplotu prostředí než jejich matka. K zajištění dostatečného komfortu pro selata slouží vyhřívaná doupata, podložky či infrazářiče. Prostor pro selata by měl být takový, aby umožňoval odpočinek pro všechna selata současně. Podle minimálních standardů má být v porodním kotci dostatečný prostor jak pro přirozený pohyb selat, tak i pro jejich bezproblémové kojení nebo napájení. Z hlediska welfare se klade důraz na to, aby rodící a kojící prasnice měly v porodních kotcích volný pohyb a mohly uplatňovat přirozené aktivity spojené s porodem a kojením selat. Takové kotce jsou samozřejmě větší a jsou konstruovány tak, aby prasnici zajistily bezpečné ulehání – například šikmou stěnou. Selatům by pak měly poskytovat bezpečný prostor vyhrazený zábranami, které minimalizují riziko zalehnutí prasnicí, a to včetně prostoru pro umístění krmítka.
Další alternativou jsou kotce s dočasnou fixací prasnice. Po několika dnech po porodu se zábrany otevřou a prasnice se může volně pohybovat po kotci. Zejména v ekologických chovech se využívá ustájení prasnic ve skupinách. V tomto případě porody sice probíhají v individuálních kotcích a skupinky prasnic se selaty se vytvářejí po dvou až třech týdnech. Důležitý je klid ve stáji. Nadměrný hluk narušuje komunikaci prasnice se selaty, vyrušuje prasnici v příjmu krmiva, čímž může zapříčinit pokles produkce mleziva a mléka.
Výživa selat po narození je zajištěna mlezivem a mlékem matky. Mlezivo je pro sele zdrojem energie a imunity. Je proto důležité, aby přijalo mlezivo co nejdříve po narození. Během tří dnů po porodu se mlezivo mění na zralé mléko, které je pro sele zdrojem živin, nikoliv vody. Proto musí mít selata neomezený přístup k vlastní napáječce s nezávadnou vodou k napojení. Osvědčilo se předkládat selatům starterovou krmnou směs hned od prvních dnů života, přičemž krmítka se umísťují tak, aby prasnice k nim neměla přístup. Zpočátku se do krmítek zakládá pouze malé množství starteru s tím, že do odstavu sele zkonzumuje asi 500 ž 700 g krmiva. Je důležité směs zakládat každý den s tím, že krmivo, které v krmítku zůstalo z předchozího dne se vždy vyměňuje za čerstvé. Je to proto, že znečištěný obsah v krmítku se stává zdrojem průjmových onemocnění. Maximální hygienu je třeba udržovat v celém porodním kotci, kromě výkalů od prasnice a selat je třeba odstraňovat také zbytky krmiva pod korytem prasnice, které by zde mohly kvasit a selatům přivodit zdravotní komplikace s fatálními následky.
Důležitým opatřením je aplikovat selatům železo 2. až 4. den po narození, a to injekčně nebo perorálně formou pasty či emulze. Nedostatek železa u selat vede k anemii, snížení přírůstku a průjmům. V prvním týdnu, respektive 3. až 5. den po narození, se sajícím selatům podávají antikokcidika, kterými se předchází kokcidióze. U tohoto průjmového onemocnění je velmi důležitá prevence, která spočívá v důsledném vyčištění a vydezinfikování stáje po každém turnusu.
Kromě dozoru a aktivní účasti ošetřovatele při porodu, aplikaci železa a antikokcidik, se během prvního týdne života selete provádí další úkony, například kastrace kanečků, krácení ocásků či broušení zoubků. Cílem kastrace kanečků je jednak zabránit nežádoucí reprodukci prasniček a kanečků během společného výkrmu, jednak předejít rozvoji kančího pachu v mase, který je podmíněn přítomností skatolu a androstenonu. Současná legislativa umožňuje kastrovat kanečky bez znecitlivění do sedmi dnů po porodu. V některých státech je však tato metoda zakázána a je nahrazena jinými alternativami, například kastrací v celkové anestezii či s místním znecitlivěním nebo imunokastrací. Další alternativou je výkrm kanečků do nižší hmotnosti, která je z pohledu welfare zřejmě nejvhodnější metodou.
Broušení č štípání zubů a krácení ocásků jsou úkony, které by se neměly provádět rutinně, ale pouze v odůvodněných případech. Zuby lze selatům krátit například tehdy, pokud se prokáže poranění struků prasnice nebo pokousání uší a ocásků u jiných selat. Příčin okusování ocásků a uší může být několik, od stresu, přes nedostatky ve výživě či v prostředí stáje. V rámci prevence by se měly využít všechny možnosti, které by tomuto nežádoucímu chování zabránily. Jedná se ale o složitý proces, který zatím nemá konečné řešení.*
