Aktuální debaty o podporách rozvoje venkova často akcentují nejednoznačnost problému, zda je nutnější podporovat zemědělce, kteří se snaží vyrábět a prodávat a přesto se mohou ocitnout v složité ekonomické pozici – např. v sektoru krav s tržní produkcí mléka – nebo jsou podpory záslužné nejvíce, když pomohou udržení lučních či pastevních pozemků v dobrém zemědělském a environmentálním stavu, byť není v České republice dostatek zvířat. Výživa dojnic a zvířat využívá pícniny pěstované na orné půdě (kukuřice, jeteloviny, jetelotravní směsky).
Zdá se, že se střetávají dvě kardinální otázky. Jedna otázka je, jak je možné, že i s dotacemi je sektor mléčného skotu v situaci, kdy se pro rozumně hospodařící podnik stane živočišná výroba přítěží? Oponenti se zase ptají, zda si můžeme dovolit, aby louky a pastviny zarostly a zpustly? V České republice tvoří trvalé travní porosty asi 20 procent zemědělských ploch (v porovnání s EU, kde se jedná asi o 40 %), zároveň jsou částí habitatů střední Evropy, kde louky a pastviny vznikaly od neolitu a člověk je udržoval hospodařením s pastvou nebo kosením po celou dobu. Podpory SAPS, v souběhu s dotacemi méně příznivým oblastem a agroenvironmentálním opatřením ve prospěch travních porostů, jsou proto využívány podniky donedávna soustředěnými na krávy s tržní produkcí mléka, jednak jsou tyto podpory často v hledáčku kritiků, kteří považují produkční funkce sektoru dojnic za významnější než mimoprodukční funkce. S nedávným přeskupením politik EU k odděleným podporám (decoupling), tzv. SAPS, a z důvodu vyvarování se nadbytku mléka a mléčných produktů na trhu, a tím pádem nepříznivým vlivům na ceny, byly umenšeny i ochranářské kvóty pro sektor mléčného skotu. Od r. 2009 je rentabilita produkce mléka tedy zčásti problematičtější než dříve, s vlivem na zajištění rovnoměrné výše produkce na 1 obyv. v l/denně v ČR. Negativním příkladem je tzv. evropská mléčná krize r. 2008–2009. Lze sem zařadit i problém s cenou másla v letošním roce. S problémy se však potýkají také výrobci v Německu, Rakousku, Francii, Slovensku a Slovinsku. Přírodní hodnota luk a pastvin, které jsou předmětem agroenvironmentálních opatření, zahrnuje plejádu extenzivních systémů obhospodařovaných luk a pastvin i těch přírodně chráněných. Dnes se trvalé travní porosty nacházejí zejména v horské a bramborářské výrobní oblasti. V bramborářské výrobní oblasti, jež zabírá značnou část ČR (pahorkatiny a vrchoviny) se podíl luk a pastvin k chovu skotu pomalu zvyšuje, zatímco produkce brambor, řepky, ovsa, žita a lnu spíše stagnuje. Podpory v souběhu dílčích dotačních složek jsou typicky započítány do ekonomiky podniku. Rentabilita podniků je příspěvkem regionálním venkovským ekonomikám. Lze dva metry na měření závažnosti a úspěšnosti dotací ze strany státu (ve prospěch citlivého produkčního sektoru jako je výroba mléka, vs. ve prospěch mimoprodukčních funkcí travních porostů) uvést do souladu? Je nezbytné hledat ideální východisko? Jednoduchá odpověď není k mání, ale je jasné, že globální aspekty zemědělství jsou pro sektor výroby mléka výrazně nepříznivé, s tím se dá těžko něco dělat. Druhou stranou mince je, že v rámci posílení konkurenceschopnosti usilují politiky rozvoje venkova o zajištění návazností na vyvážený územní rozvoj.*
Ing. Mgr. Jana Poláková, ČZU v Praze
Více se dočtete v časopisu Náš chov 1/2018.
