Kvalitní krmivo je nepostradatelnou součástí zajištění chodu celé živočišné výroby a nenahraditelné pro zdárný zdravotní stav zvířat. Zajištění této komodity závisí na mnoha faktorech. Jelikož žijeme v podnebí, kdy se střídají čtyři roční období, je třeba narostlou hmotu uskladnit a dlouhodobě uchovat v co nejvyšší kvalitě pro čas vegetačního klidu a období, než naroste nová vegetace. Silážování je nejlepší metodou, jak dlouhodobě uchovat šťavnaté krmivo.
Aby proběhl silážní proces tak, jak má, nelze opominout hlavní zásady správného postupu při této technologii uskladnění krmiva. Porost je třeba sklidit ve správné fenologické fázi. Obecně můžeme konstatovat, že při pozdě zvolené sklizni v rostlinách klesá obsah dusíkatých látek, stoupá vláknina a klesá množství cukrů, které jsou nepostradatelné pro bakterie mléčného kvašení jako jejich zdroj energie. Dále je důležité sklízet při správném obsahu sušiny. Příliš nízká způsobuje nechtěný odtok šťáv a s tím spojenou velkou ztrátu živin. V silážích s příliš nízkou sušinou také hrozí, že dojde k aktivaci klostridií, díky nimž dochází k degradaci bílkovin. Naopak při sklizni, kdy je sušina řezanky příliš vysoká, se obtížně dusá. Kvůli tomu pak zůstává v silážované hmotě vzduch. Nedochází k mohutnému množení bakterií mléčného kvašení (jsou anaerobní, množí se při nepřístupu vzduchu), nevytváří se dostatek kyseliny mléčné, pH klesá pomalu, mohou se vytvářet kvasinky a plísně, rostou ztráty živin. Vždy je třeba navezenou a rovnoměrně rozhrnutou řezanku řádně udusat a perfektně zakrýt. Na trhu je velký výběr plachet. Ani tady se nevyplatí příliš šetřit. Vždyť je nutné ochránit obrovské množství hmoty na velmi dlouhé období. Je to závěrečná fáze při výrobě siláže, ale velmi důležitá. Stejně tak zatížení plachty. Existují i jiné systémy než je používání starých pneumatik. Jsou to zátěžové pytle plněné štěrkem, které mnohem lépe utěsní plachtu.*
Více si přečtete ve Speciálu Farmáře 11/2018
