V areálech zemědělských podniků se budují nové bioplynové stanice jedna za druhou. Pro zemědělce jde o jistý příjem, protože stát garantuje výkupní ceny za elektřinu, na výstavbu stanice lze získat dotace. Původní smysl bioplynových stanic je v zužitkování odpadů z živočišné výroby nebo zbytků z polí, ale potíž může být v tom, že se stále více spotřebovávají krmné plodiny, především kukuřice. Může to znamenat další pokles stavů skotu a vyšší hrozbu erozí? Nebo jsou podobné obavy nepodstatné?
Alarmující je také skutečnost, že bioplynové stanice konkurují už tak nízkým stavům dobytka.
Původní záměr podpořit výstavbu bioplynových stanic, zužitkovat zemědělský i nezemědělský odpad a vylepšit ekonomiku živočišné výroby nebyl jistě špatný.
Bohužel, velmi lukrativní dotovaná výkupní cena produkované energie ve spojení s dotací na výstavbu udělala např. z kukuřice bezkonkurenčně nejziskovější plodinu s celkovou dotací až 60 000 Kč/ha plochy, a tím vymazala veškeré ekologické přínosy, které bioplynová stanice jinak nesporně má. I bez investiční dotace představuje cílené pěstování této plodiny 30 000 Kč /ha. Není proto divu, že s rozvojem BPS se plochy kukuřic začínají výrazně zvedat. Přestože současná legislativa ukládá jako podmínku podpory povinnost zpracovávat v BPS 30 % zemědělského odpadu, praxe i statistika ukazuje, že kdo provozuje živočišnou výrobu a postavil „bioplynku“, plochy kukuřic podstatně rozšířil. Ještě horší je to, že v důsledku výše uvedeného tato plodina zažívá boom i v LFA oblastech, kde ohroženost půd na svazích je zdaleka nejvyšší a nižší přirozená úrodnost vyžaduje aplikaci vyšších dávek hnojiv.
Alarmující je také skutečnost, že BPS konkurují už tak nízkým stavům dobytka. Analýza 80 realizovaných BPS z prostředků Programu rozvoje venkova ukázala, že u 55 z nich došlo ke snížení chovaných VDJ v průměru o 21 %! Cílené pěstování kukuřic pro BPS je tak lukrativní, že farmáři neváhají kukuřici rozšířit i na úkor obilovin či řepky, jejichž tržní ceny se drží již delší dobu na slušné úrovni.
Je těžko pochopitelné, že na resortním ministerstvu na jedné straně probíhají poměrně složité diskuse o nastavení „protierozní legislativy“ a pravidel GAEC, spousty peněz se v republice investují do protipovodňové prevence a na druhé straně státní podpora výkupní ceny energie a dotace na výstavbu BPS nastartovaly procesy, které jdou přímo proti těmto snahám.
Toto není ale vše. Dalším velkým problémem českého zemědělství je chronický nedostatek organických látek tuzemských zemědělských půd, což je jeden z předpokladů udržení půdní úrodnosti a taky často citované „míry soběstačnosti v produkci potravin“ Je známo, že digestát z BPS, který se následně aplikuje na pozemcích, má do kvalitního hnojiva hodně daleko. Jde v podstatě o slabé minerální hnojivo s obsahem organických látek mnohem nižším než má např. chlévský hnůj, který se „bioplynkou“ také „prožene“. Procesem digesce se totiž spotřebují labilní organické látky z hnoje, kejdy nebo i siláže, které slouží jako zdroj půdním mikroorganismům, kteří je jinak mineralizují na živiny přístupné rostlinám. Nahrazování hnoje digestátem tedy přinese jen další zhoršení půdní úrodnosti.
Podobně jako u podpory solárních elektráren na polích, které na desítky let zaneřádily krajinu, je toto vše další příklad špatného nastavení pravidel a hospodaření s penězi daňových poplatníků, kteří si na jedné straně utahují opasky kvůli dražší elektrické energii a na druhé si tímto způsobem financují mnoho negativních dopadů, které s sebou takto uchopená koncepce BPS nese.
Ing. Milan Boleslav
předseda Svazu marginálních oblastí
Jsem přesvědčen o tom, že bioplynová stanice nemusí být v zemědělském podniku konkurentem dojnicím.
V naší společnosti připravujeme výstavbu bioplynové stanice několik let. Hospodaříme zhruba na 15000 ha zemědělské půdy. Chováme asi 350 holštýnských krav a 110 krav bez tržní produkce mléka a odpovídající množství mladého skotu. Evidujeme významnou výměru TTP (900 ha), kterou využíváme zcela extenzivně a navíc po ukončení chovu prasnic (450 ks) pěstujeme na uvolněné orné půdě obilí a řepku dnes výhradně na export.
Hospodaříme v oblasti LFA a s ohledem na úpravu pravidel GAEC I a II roste podíl travních porostů z celé výměry zemědělské půdy.
Bioplynová stanice bude v našich podmínkách navržena na zpracování vysokého podílu travní senáže získané z porostů dnes extenzivně obhospodařovaných ploch trvalých travních porostů, kde počítáme v důsledku hnojení digestátem s růstem produkce a dále ze hmoty získané na travních porostech – intenzivní odrůdy trav zasetých na dnešní orné půdě (omezení eroze i na plochách mírně erozně ohrožených ploch (MEO) i silně erozně ohrožených ploch (SEO). Menší část vsázky do bioplynové stanice bude tvořit hnůj a GPS obilovin, okrajově kukuřičná siláž – pokud se urodí nad potřebu dojnic a ostatního skotu
Technologie bioplynové stanice musí umožnit bezproblémové a efektivní využití takové rostlinné biomasy, která se urodí v podmínkách naší společnosti, tj v oblasti LFA v podhůří Šumavy, a to jsou hlavně travní porosty.
Méně využívaných luk a pastvin jsou v naší oblasti opravdu velké plochy a k chovu dojnic se hodí jen omezeně .
Inspiraci k obdobnému postupu v úvahách o výstavbě bioplynové stanice lze hledat i v sousedství v podhůří Bavorského lesa, kde se staví a provozují „bioplynky“ na zpracování významného podílu trávy. Obdobné bioplynové stanice jsou i v České republice, i když zatím v malém množství.
Jsem přesvědčen o tom, že bioplynová stanice nemusí být v zemědělském podniku konkurentem dojnicím, musí se však náležitě využít půda, která je k dispozici,v potřebné struktuře a odpovídající intenzitě.
Musí se postavit „bioplynka“, která bude schopna zpracovávat pestřejší sortiment biomasy a bude schopna reagovat na změny ve vsázce bez toho, aby byl z různých důvodů paralizován chod stanice.
V naší společnosti jsou a budou dojnice hlavním odvětvím. Bioplynová stanice pomůže využít dosud "spící" půdu, tvořit přidanou hodnotu, zlepšit využití majetku společnosti, zaměstnat naše pracovníky a stabilizovat firmu.
Ing. Petr Němec
předseda představenstva Prima Agri PT a. s.
Prachatice
