S potvrzeným případem afrického moru prasat (AMP) u uhynulého divočáka na našem území se zdá být to letošní léto pro domácí chovatele prasat až příliš horké. A není se čemu divit, vždyť mezi divokými prasaty na Zlínsku, kde bylo první ohnisko vyhlášeno 26. června, se nebezpečná nákaza šíří dál. Na to, jaká je šance přijatými mimořádnými veterinárními opatřeními ochránit prasata v komerčních chovech, jsme se zeptali MVDr. Kamila Sedláka, Ph.D., ze Státního veterinárního ústavu v Lysolajích.
Virus afrického moru prasat je jedním z nejvýznamnějších patogenů prasat s velmi silným socioekonomickým dopadem. Byl objeven asi před sto lety v africké Keni. Na rozdíl od RNA virů, jako je například virus ptačí chřipky, není jeho strategií proměnlivost a vznik nových variant, ale virus AMP disponuje vysokou odolností ve vnějším prostředí. V subsaharské Africe virus nekontrolovatelně cirkuluje, jeho hlavním rezervoárem je prase savanové a prase bradavičnaté, u nichž se infekce neprojevuje klinickými příznaky. Součástí sylvatického cyklu jsou přenašeči viru - klíšťáci rodu Ornithodoros. S ohledem na vlastnosti viru, rozšíření rezervoárů, výskyt vektorů a kulturně sociální podmínky jsou možnosti kontrolování infekce v těchto endemických oblastech silně limitovány. V Evropě je situace zcela odlišná. Klíšťáci rodu Ornithodoros hrají roli vektoru pouze v jižní Evropě. V ostatních částech Evropy je hlavním zdrojem infekce prase divoké, byť není klasickým rezervoárem viru.
Zavlečení afrického moru prasat do populace divočáků je samozřejmě velký veterinární problém, ale zároveň je to obrovská výzva. Výskyt nákazy není možné ignorovat a neřešit, ale každé opatření má nějakou finanční náročnost. Právě u AMP se v minulosti ukázalo, že nedůslednost a laxní řešení situace způsobuje šíření viru na velké vzdálenosti. Situace u divočáků je samozřejmě nesrovnatelně složitější než likvidace ohniska v chovu domácích prasat. Hlavním předpokladem udržení populace divočáků je dostatek potravy a zabránění zbytečného rušení prasat. Další stupněm byla instalace pachových a elektrických ohradníků, případně oplocení oblasti. Účinnost pachových ohradníků nedokážu posoudit, u elektrických lze předpokládat vyšší funkčnost, pokud nedojde k porušení plotu či výpadkům elektrického proudu například vlivem počasí. S blížící se zimou, se samozřejmě vše bude komplikovat – zhoršené možnosti potravy, sněhová pokrývka, nástup říje atd. Hlavním nebezpečím pro šíření do dalších lokalit je přeživší perzistentní viremický divočák-samotář, pohybující se ve velkém areálu.
Pravděpodobnost zavlečení afrického moru prasat do chovů domácích prasat je dána úrovní biosekurity. Podle mého názoru významné komerční chovy žádnou roli v šíření AMP nebudou hrát. I v případě výskytu infekce, je v těchto zařízeních situace kontrolovatelná. Malé rodinné chovy s nízkou úrovní biosekurity jsou jednoznačně větším problémem. Otázkou samozřejmě je, jak důsledně je dodržován zákaz zkrmování kuchyňských zbytků. Dalším rizikovým faktorem v malých chovech může být kombinace chovatelství a myslivosti, kontakt domácích prasat s vývrhy z divočáků. Poslední kapitolou jsou alternativní chovy. U nás sice nemá pastevní chov prasat tradici v jako v jižní Evropě, přesto chovy s přístupem na pastvu jistě najdeme.*
Více se dočtete v zářijovém čísle časopisu Náš chov
