Je šlechtění na bezrohost udržitelnou cestou k lepšímu welfare?

Tlak na zvyšování welfare v chovech dojeného skotu neustále sílí, a to jak ze strany spotřebitelů a zpracovatelů mléka, tak v souvislosti s probíhající revizí evropské legislativy v oblasti dobrých životních podmínek hospodářských zvířat. Jedním z nejdiskutovanějších témat se v této souvislosti stává rutinní odrohování telat. Ačkoliv je z hlediska bezpečnosti v intenzivních chovech považováno za běžný standard, představuje pro telata obrovskou zátěž spojenou s akutní i přetrvávající bolestí.

Jako trvalé a bezbolestné řešení se proto stále častěji skloňuje genetická bezrohost. Představuje šlechtění na bezrohost skutečně udržitelnou cestu k lepšímu welfare dojeného skotu?

Odrohování pod lupou

V prostředí intenzivních chovů dojeného skotu, pro které je typická vysoká koncentrace zvířat a jejich časté přeskupování, zvyšují rohy riziko těžkých úrazů i ekonomických ztrát. Odrohování se tak stalo běžnou praxí. Z pohledu welfare jde však o závažný problém. Telata vnímají bolest od prvního dne života a poškození tkáně odpovídá popáleninám III. stupně.

Genetické pozadí bezrohosti

Genetická bezrohost představuje v chovu skotu unikátní příklad znaku s jednoduchou, autozomálně dominantní dědičností. V praxi to znamená, že bezrohost je geneticky nadřazená nad rohatostí. Přítomnost či absence rohů je řízena na 1. chromozomovém páru (BTA1) na autosomálním lokusu polled, kde vystupují dvě základní formy: dominantní alela P (POLLED – bezrohost) a recesivní alela p (rohatost). Aby bylo zvíře fenotypově bezrohé, stačí, aby zdědilo pouze jednu alelu P od jednoho ze svých rodičů – bezrohá jsou tedy jak zvířata dominantně homozygotní (PP), tak heterozygotní (Pp). Ačkoliv věda u skotu popisuje celkem čtyři mutace těchto alel (keltskou, frískou, mongolskou a guarani), u evropských plemen se setkáváme se dvěma hlavními variantami – keltskou (P_C), která převládá u kombinovaného a masného skotu (např. simentál, limousin či angus), a frískou (P_F), typickou pro dojená plemena (holštýn, jersey).

Současný stav ve šlechtění na bezrohost

Zatímco u některých plemen masného skotu je bezrohost dlouholetým standardem, dojená plemena byla historicky převážně rohatá. V posledním desetiletí však poptávka po bezrohé genetice dramaticky roste. Tento posun odráží jasný trend – budoucnost chovu směřuje k lepšímu welfare pod souběžným tlakem veřejnosti, mlékáren, chovatelských asociací i měnící se legislativity. Zájem chovatelů však často předbíhá nabídku býků. V ČR se celkový podíl využívání bezrohých býků u holštýna odhaduje do 10 % inseminací a zhruba do jedné třetiny u červené varianty. Vzhledem k probíhající revizi evropské legislativy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat lze však očekávat, že zvýšený tlak na využívání bezrohé genetiky brzy dorazí i k českým chovatelům.

Šlechtění na bezrohost jako „welfare paradox“

Alela bezrohosti byla u dojeného skotu vzácná a většina linií proto pochází z úzkého okruhu předků. Snaha odstranit bolest při odrohování totiž při zbrklé selekci na genetickou bezrohost přináší dlouhodobé problémy: ztrátu genetické pestrosti v populaci, z toho pramenící inbreední depresi a nutný kompromis při sestavování připařovacího plánu.

Důsledky inbreední deprese a připařovacího kompromisu

Druhým úskalím je nutný kompromis při tvorbě připařovacího plánu. Jelikož se špička v produkci, zdraví a dlouhověkosti po desetiletí kumulovala u rohaté populace, čelí bezrozí býci genetickému handicapu. Výhradní využívání PP býků tak obětuje část pokroku v nádoji, složkách i zdraví. Nástup genomiky tento rozdíl sice postupně stírá, avšak nabídka bezrohých býků, kteří by byli ve všech produkčních i zdravotních znacích zcela rovnocenní absolutní rohaté špičce, je na trhu stále omezená.

Pozor na rychlou bezrohost

Z biologického i ekonomického hlediska je navíc bezpečnější netlačit na okamžité docílení 100% bezrohého potomstva. Využívání kvalitních heterozygotních býků (Pp) v kombinaci s rohatými kravami umožňuje postupně zvyšovat frekvenci alely bezrohosti a současně rozšiřovat genetickou bázi. Ačkoliv se polovina potomstva stále rodí rohatá, tento pozvolný přechod vytváří dostatečně pestrou populaci nepříbuzných bezrohých matek pro další generace. Z čistě genetického pohledu by nejefektivnější řešení představovalo přímé vpravení alely bezrohosti do genomu špičkových rohatých býků pomocí genového editování (CRISPR). Simulace ukazují, že tato metoda dokáže eliminovat rohy v populaci během několika generací při zachování vysokého genetického zisku a bez nárůstu inbreedingu.

Závěrem

Šlechtění na bezrohost představuje trvalou a elegantní odpověď na etické i welfare problémy spojené s odrohováním telat. Není to však cesta bez rizika. Udržitelná cesta o nespočívá v bezhlavé selekci na jediný znak, ale v promyšleném a postupném zapojování bezrohé genetiky s využitím genomiky a kvalitních heterozygotních býků.

Ing. Ágnes Moravcsíková, Ing. Ludmila Zavadilová, CSc., Oddělení etologie a welfare, Oddělení genetiky a šlechtění HZ,  Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i.

Foto Anne Dostálová

Podrobněji v NCH 10/2026*