Na otázky, na které se v souvislosti se zajištěním dobrých životních podmínek v komerčních chovech nosnic hledají odpovědi, nesouvisí jen s ustájením. Musí se totiž vzít v úvahu i volba hodných genotypů slepic do nových podmínek ustájení. Odchovem kuřic ve stejné technologii, jaká je nainstalovaná ve snáškové hale, lze sice nastalé problémy v podobě fraktur hrudních kostí minimalizovat, ale ne je zcela odstranit. Jak se totiž zjistilo, zmiňované fraktury se mohou vyskytovat u 50 až 90 % naskladněných slepic, přičemž nejčastějším důvodem jsou hřady.
Z aktuální nabídky hybridů nosného typu lze vybírat jednak z bělovaječných slepic reprezentujících genetiku Dekalb white, Lohmann LSL či Hisex white. Z hnědovaječných to jsou ISA brown a Lohmann brown. Vejce s krémovou barvou skořápky snáší slepice genotypu Bovans brown, zelenavá vejce pak dávají kombinace, které mají v genotypu plemeno araukana. Pro podmínky volných a ekologických chovů jsou pak určení hybridi s kombinovanou užitkovostí jako jsou například ISA Dual či Lohmann Dual.
Mezi hybridy slepic samozřejmě existují rozdíly. Obecně se dá říci, že slepice snášející bílá vejce mají zpravidla vyšší snášku, ale jsou náročnější na výživu i na podmínky prostředí a jsou méně adaptabilní. Hnědovaječné hybridy mají vyšší hmotnost vajec a jsou méně náročné na výživu i na prostředí.
„Bělovaječné hybridy reprezentují lehké slepice, které dovedou využívat horní etáže i používat hřady a létají. Jen zřídka projevují svou nespokojenost kdákáním a vůči člověku a predátorům jsou agresivnější. Naproti tomu hnědovaječné hybridy, které jsou těžší, preferují spíše nižší etáže nebo se pohybují po podlaze. Na rozdíl od bělovaječných kombinací mají o něco lepší opeření, jsou více bázlivé a ve větší míře se u nich vyskytuje kanibalismus,“ uvedla ve své prezentaci na semináři pro chovatele drůbeže v Seči u Chrudimi vypočítala prof. Ing. Eva Tůmová, CSc., z Katedry chovu hospodářských zvířat České zemědělské univerzity v Praze.
Více než půl století byly slepice využívané pro komerční účely šlechtěné pro podmínky ustájení v klecích. Je tedy logické, že v nových systémech nemusí vše vycházet tak, jak si asi většina laiků představuje. Problém není ani tak ve větším prostoru, jako spíše v jeho vybavení. Ukázalo se totiž, že nejčastějším důvodem fraktur hrudních kostí, které se podle typu ustájení mohou vyskytovat až u 90 % naskladněných slepic, jsou hřady.
„Většina fraktur je situována v kaudální části hrudní kosti. Pro detekci fraktur se využívá několik metod. Zkušený chovatel rozezná problém palpací, přesnější obrázek získáte z rentgenového snímku, jatečného rozboru či po využití počítačové tomografie. U bělovaječných nosných hybridů se většina zmiňovaných fraktur zaznamenává mezi 25. až 35. týdnem věku, u hnědovaječných nosnic je to ve 49. až 58. týdnu věku. Přestože hlavní příčinou jsou hřady, tento zdravotní problém souvisí i s osteoporózou, vyvolanou vysokým metabolismem vápníku, který se při tvorbě skořápky využívá ze 40 až 60 % kostí. To je samozřejmě aktuální zdravotní riziko i při delším využívání nosnic ve snášce, které se v rámci welfare prosazuje. Prevence spočívá ve výživářských opatřeních, která zlepšují využitelnost vápníku v podávaných krmných směsích. Prodloužením snáškového cyklu na 100 až 119 týdnů věku se dosahuje dobrých výsledků u bílých slepic zejména v klecových chovech a ve voliérách, což už ale neplatí pro chov na podestýlce. Pozitivem prodloužení snášky je snižování uhlíkové stopy, stejně jako to, že starší slepice již nejsou tak agresivní a přestávají být bázlivé. Na druhou stranu se však u nich zaznamenávají častější zdravotní problémy. Vedle již zmiňované osteoporózy je to i ztučnění jater, kterému lze předejít přídavkem antioxidantů, například cholinu či vitaminu E, do krmiva,“ doporučovala profesorka Tůmová.*
