Katarální horečka ovcí nemusí být sezónní

Katarální horečka ovcí byla až do roku 2006 považována za chorobu, která se našich zeměpisných šířek netýká. V současnosti je jasné, že tento patogen, resp. jeho přenašeč, dovede velmi efektivně využít stoupajících průměrných teplot a působit problémy nejenom v chovech ovcí, ale i skotu.

Virus katarální horečky ovcí (BTV) – RNA virus z rodu Orbivirus (čeleď Reoviridae) – způsobuje nevyléčitelné onemocnění u skotu, ovcí a dalších přežvýkavců. Jeho výskyt je dosti běžný na většině území Spojených států, zejména na jihozápadě USA. Vědci z kalifornské univerzity uvedli, že v některých oblastech Kalifornie bývá nakaženo téměř 20 % stád skotu.

Postihuje nejen ovce

Vnímaví jsou všichni přežvýkavci, včetně koz, ovcí a jelenů. Zejména u ovcí dochází k výrazným klinickým příznakům a typickému otoku a zmodrání jazyka, díky čemuž také toto onemocnění získalo svůj anglický název bluetongue (BT). Avšak ne všechna nakažená zvířata uhynou – jak uvádí Státní veterinární správa ČR, u ovcí bývá morbidita (nemocnost) kolem 3,5 % a mortalita (úmrtnost) zhruba 1,5 %, u skotu se morbidita pohybuje kolem 2 % a mortalita okolo 0,3 %. Nicméně průběh nemoci závisí mimo jiné i na konkrétním sérotypu viru. V současné době je známo nejenom 24 tzv. klasických sérotypů, ale v minulých letech bylo na dalších kontinentech objeveno ještě minimálně dvanáct „exotických“ sérotypů.

Kromě toho mohou být u skotu klinické příznaky nevýrazné, a proto se stává významnou „zásobárnou“ viru. Za určitou výjimku lze považovat sérotyp BTV-8, jenž se vyznačuje schopností způsobit klinické příznaky také u skotu. Mezi hlavní příznaky patří zvýšená teplota, letargie, bolestivý otok a zčervenání v oblasti přechodu rohoviny paznehtů a kůže, puchýřky a vřídky na sliznici, vč. krvácení kolem tlamy, slzení a slinění. Nápadný je pokles produkce mléka. Vzhledem k obavám z šíření tohoto viru byl vývoz amerického skotu a produktů do částí Evropy a Asie omezen.

Bez vektoru to nejde

Jednou relativně dobrých informací je, že BT virus ke svému šíření potřebuje přenašeče, jímž je drobný (1–3 mm velký) hmyz – pakomárec či tiplík rodu Culicoides (čeleď pakomárcovití Ceratopogonidae) – jehož samičky jsou poměrně krvelačná stvoření a dospělý jedinec se obvykle dožívá méně než třiceti dní. Na základě toho by se dalo očekávat, že s poklesem teplot dojde nejenom k poklesu aktivity tiplíků, ale také k jejich úhynu v průběhu zimy. Díky tomu by se na onemocnění BT dalo pohlížet jako na sezónní problém, k jehož dalšímu propuknutí je třeba, aby byli dovezeni noví tiplíci přenášející virus. Nicméně vědci z University of California v Riverside (UC Riverside) přišli na to, že tento předpoklad nemusí být až tak úplně platný. V některých případech se nákaza objevuje i na místech, kde byl omezen či zakázán přesun zvířat, a tak se kalifornští vědci pod vedením Aleca Gerryho, profesora entomologie na UC Riverside, pustili do sledování aktivity tiplíků v zimě, aby našli odpověď na otázku, jak je možné, aby tento hmyz, jehož dospělci se obvykle dožívají méně než 30 dní, přečkal zimní měsíce a šířil virus BT v další sezóně.