Když se mluví o kejdě, nemusí to být ztracený čas

Živočišná produkce je neoddělitelně spjata s potřebou řešit „nerudovskou otázku: Kam s ním? Řeč je o výkalech, ať už pevných či tekutých, tj. v podobě mrvy či kejdy, s nimiž je třeba zacházet tak, aby co nejméně ohrožovala životní prostředí. Ale možnosti využití monitoringu výkalů mohou být i jiné, než běžně známe.

Takové diskuse „o ničem“ už nejspíš zažil každý z nás. Ale znáte to – když dva dělají totéž… V tomto případě jde o výkaly, ať už z chovu skotu, prasat či drůbeže, a z nich vzniklá organická hnojiva (kejda, hnůj atd), která patří mezi cenné zdroje živin, jimž se díky stále většímu odklonu od průmyslových hnojiv, jakožto produktu využívajícího ve velké míře neobnovitelné zdroje, opět dostává pozornosti. Ovšem nejenom jako součásti cirkulárního zemědělství, ale i jako potenciálního problému pro životní prostředí (zejména atmosféry). Klíčovým faktorem úspěchu je správné zacházení s kejdou a chlévskou mrvou či podestýlkou od drůbeže při odstraňování ze stájí, uskladnění a aplikaci na zemědělskou půdu

Klimaticky šetrnější kejda

Jak působí skleníkové plyny v atmosféře asi není třeba opakovat. V souvislosti s chovem skotu se stále častěji zmiňuje metan, který sice v atmosféře působí přibližně 28x efektivněji než oxid uhličitý, ale o tom, že je jeho životnost v atmosféře asi o jeden až dva řády kratší už se spíš mlčí. Na jedné straně se zdůrazňuje, že se za posledních 200 let koncentrace metanu v atmosféře více než zdvojnásobila, ale o skutečných podílech na produkci už se trošku mlží. Dlouhá účinnost je důležitým faktorem, protože kejda se před aplikací na půdu obvykle skladuje několik měsíců, nezřídka od konce jednoho do začátku následujícího vegetačního období. Během této doby dochází v kejdě k řadě procesů, např. působením bakterií a hub, které rozkládají nestrávený organický materiál na menší a jednodušší molekuly, přičemž vzniká i metan. Další výhody to podle vědců přineslo i zvířatům, která jsou chována na roštových podlahách. Zejména tedy v případech, kdy pod nimi nejsou dostatečně kapacitní nebo správně vyprazdňované podroštové kanály, v nichž mikrobiální činnost způsobuje napěnění kejdy a její vzestup nad úroveň roštů. To nejsou nejlepší podmínky pro zdraví, a to nejenom paznehtů a končetin. I takovému problému dovedl kyanamid vápenatý zabránit.

Mapování trusu v přírodě

Trus představuje důležité biologické stopy, které toho mohou hodně prozradit o kvalitě určité lokality, jaká zvířata se kde pasou, jak velké jsou jejich populace a zda mohou představovat přínos či rizika pro fungování daného ekosystému.

K čemu je to dobré?

A proč je dobré rozumět tomu, jak jsou býložravci rozprostřeni v krajině? Jak už bylo zmíněno, tak to třeba pomáhá lépe plánovat umístění pastvin a využití zemědělské půdy jako takové, slouží to při odhadu hrubých emisí metanu, predikci produkce masa, ale možná mnohem důležitější to může být pro hodnocení rizika šíření patogenů a vzniku epidemií. Ono je to krásné, pozorovat takové větší či menší stádo srnčí zvěře, které se popásá na louce těsně za plotem farmy nebo se vydá k napajedlu, které tam je pro hospodářská zvířata – ovšem nesmí „za kopcem“ řádit slintavka a kulhavka. Nebo třeba brucelóza, které je sice Česká republika již od 60. let 20. století prostá, ale v řadě (i Evropských zemí) se stále ještě objevuje. Stručně řečeno, jestliže je přehled o tom, kde se která zvířata v krajině pohybují, lépe se rozhoduje o tom, kam je třeba zaměřit pozornost, aby se konkrétní opatření, pokud možno, neminula účinkem.

Ing. Anna Mikšovský Marcinková

Podrobněji v NCH 5/2025.*