Záměrem etického kodexu pro chovatele kura domácího nosného a masného typu je objasnit klíčové aspekty ovlivňující welfare a ochranu zvířat před týráním a nevhodnými podmínkami v chovu.
Welfare spočívá v zajištění takových životních podmínek, které respektují fyziologické a etologické potřeby zvířat. Klade si za cíl předcházet utrpení, stresu, zranění a zdravotním komplikacím. Welfare je úzce spjato se zdravím zvířat a jejich užitkovostí, přičemž jeho úroveň lze hodnotit zejména podle úrovně úhynu.
Pohodu slepic ovlivňují především podmínky vnějšího prostředí, tj. mikroklima, výživa a systém ustájení. Z hlediska mikroklimatu je nezbytné dodržovat v chovech vhodnou teplotu a relativní vlhkost. Dále je nutné zajistit dostatečnou ventilaci pro snížení koncentrace škodlivých plynů v hale, zejména čpavku a oxidu uhličitého. Používaný světelný režim by měl být v souladu s platnými předpisy, a to jak z hlediska délky světla, tak i intenzity.
Ve vztahu k výživě a krmení slepic je klíčové zajistit dostatečný příjem živin pokrývající specifické požadavky v závislosti na genotypu, úrovni snášky, okolní teplotě a systému ustájení.
Systémy ustájení musí být v souladu s předpisy, což mimo jiné znamená dodržovat hustotu osazení v hale a tím minimalizovat riziko zranění zvířat. V neposlední řadě by měly také umožňovat přirozený repertoár chování zvířat, ale i zajišťovat pravidelnou kontrolu zdravotního stavu a poskytovat zdravotní péči, včetně preventivních opatření (např. očkování, odčervení). Stejně tak by měly umožňovat vytvářet odpovídající hygienické podmínky v chovu pravidelným čištěním a dezinfekcí, včetně preventivních opatření proti zavlečení onemocnění, například zabráněním přístupu volně žijících ptáků.
Pro udržení zdraví chovu je nezbytné dodržovat preventivní a hygienická opatření. Patří sem zabezpečení areálu farmy oplocením, omezení vstupu cizích osob na farmu a řádná evidence návštěv. V celém areálu je třeba udržovat vysokou úroveň hygieny jako prevenci proti zavlečení nemocí do prostor se zvířaty. Dále je důležité minimalizovat kontakt s volně žijícími živočichy, kteří mohou být zdrojem nemocí, a dále omezovat výskyt hlodavců pravidelnou deratizací. Nedílnou součástí opatření zajišťující biologickou bezpečnost na farmě je i hygiena ošetřujícího personálu a veškerého vybavení. Je nutné kontrolovat správné používání pracovních pomůcek a zajistit pravidelnou očistu a dezinfekci prostor mimo haly. Při vstupu do hal je pak nezbytné zajistit dezinfekci pro personál a techniku. Haly a ostatní prostory je třeba pravidelně čistit a dezinfikovat, stejně jako pravidelně odstraňovat prach. Klíčovým opatřením biosekurity je samozřejmě pravidelná kontrola zdravotního stavu zvířat. Zvířata s příznaky onemocnění či zranění je nutné oddělit od ostatních a prostřednictvím veterinárního lékaře zajistit jejich ošetření. Uhynulá zvířata je nezbytné neprodleně odebrat a další postup konzultovat se spolupracujícím veterinárním lékařem.
Více se dočtete v článku předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie, z. s., Ing. Gabriely Dlouhé, Ph.D., který vychází v příloze říjnového čísla časopisu Náš chov.*