14.10.2011 | 07:10
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Kostelecký workshop s přehlídkou

Již po osmé se v Kostelci nad Orlicí konalo setkání odborníků na problematiku chovu prasat. Tradičně mezinárodně pojatá akce, kterou ve dnech 13. a 14. září uspořádal Výzkumný ústav živočišné výroby, respektive jeho pracoviště dislokované v místě konání ve východních Čechách přinesla aktuální informace z tohoto citlivého sektoru živočišné prvovýroby nejen z domácí scény, ale i z Německa, Polska a Slovenska.
Novinkou ve scénáři organizátorů akce byla přehlídka přeštických prasat, která se líbila nejen účastníkům workshopu, ale i samotným aktérům.

Úvodní odbornou část dvoudenního workshopu, kterého se zúčastnilo bezmála padesát zájemců, zahájil profesor Martin Wähner z anhaltské univerzity, oddělení aplikovaného výzkumu v Bernburgu. Ještě před hlavním tématem svého vystoupení přítomné seznámil s aktuální situací v chovu prasat ve své zemi. Uvedl, že v loňském roce v Německu chovali 27 milionů prasat, z toho 2,2 milionu prasnic. K navýšení stavů došlo zejména ve východní části země a soběstačnost německé produkce tak vykázala 110 procent.
V části věnované otázkám reprodukce prozradil, že se stoupajícími stavy prasat v posledních deseti letech rostla i jejich užitkovost. Asi ve 25 % chovů z celkového počtu farem dosahují užitkovosti prasnic na úrovni 26,5 odchovaného selete a průměrného denního přírůstku ve výkrmu okolo 900 g při spotřebě krmiva do 2,9 kg/kg přírůstku. Slabým místem jsou však ztráty na selatech, které se s užitkovostí prasnic zvyšují a momentálně odpovídají úrovni 14,8 %. Konstatoval, že při genetickém potenciálu zvířat by se s využitím všech rezerv (v ošetřovatelské péči, ustájení, výživě, zdraví a managementu řízení chovu) průměrná užitkovost prasnic (23,4 odchovaných selat) dala posunout o poznání dále. Při navýšení počtu 11,5 živě narozeného selete ve vrhu o další čtyři, obrátkovosti 2,4 a snížení ztrát pod deset procent by se tak dalo reálně docílit navýšení o osm selat. Současně však připomněl, že velmi důležité je sledování zdravotního stavu v chovech a vliv prostředí na zvířata.
„Chovy by měly být prosté všech nejvýznamnějších patogenů. Zdraví by mělo být na prvním místě, při stejné genetice dovoluje dosáhnout vyšší užitkovosti. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že sele vyprodukované ve vrhu navíc kompenzuje náklady na udržení optimálního zdraví v chovu. Až příliš často využívaná depopulace a pořízení nových zvířat je velmi nákladné a mnohdy se míjí účinkem, pokud není k dispozici kvalifikovaný a proškolený personál. V současné době se často diskutuje otázka zkrácení generačního intervalu s cílem urychlení genetického pokroku. Vše však musí mít své meze a ani samy plemenářské organizace nemají jednotný názor. Výzkum v oblasti biotechnologických metod reprodukce se zaměřuje na různou porodní hmotnost selat, v rámci šlechtění se pak pozornost obrací na genomickou selekci,“ řekl na závěr německý specialista.

Krize u východních sousedů
Neveselou budoucnost slovenskému chovu prasat ve své přednášce předpovídal profesor Juraj Mlynek ze Slovenské poľnohospodárske univerzity Nitra. Zdůraznil, že v tomto sektoru živočišné prvovýroby pracují dva tisíce lidí a spotřeba vepřového je stále na úrovni 30 kilogramů na osobu. Nejen snížení stavů prasnic na současných 42 000, ale i jejich nízká užitkovost odpovídající úrovni 18,16 odchovaného selete a konečně i horší ukazatele ve výkrmu (588 g průměrného denního přírůstku se spotřebou 3,5 kg směsi na kilogram přírůstku) se podepsaly pod 40% soběstačnost, což jinými slovy znamená, že na slovenském trhu je nadpoloviční většina vepřového masa z dovozu.
„Pokud chceme být konkurenceschopní, nesmíme opomíjet užitkovost prasnic. Za rok 2010 vykazovaných 18,16 odchovaného selete je žalostně málo. Na tomto výsledku má nejvyšší podíl vysoká brakace. V chovech se vyřadí až 70 % prasnic na třetím vrhu, což je v době, kdy se dá očekávat největší pokrok. Nejčastějším důvodem brakování prasnic jsou problémy s reprodukcí a končetinami, což souvisí s managementem řízení chovu. Přitom v našich podmínkách a s našimi lidmi Dánové, kteří z uvedeného počtu prasnic jich vlastní 47 % vykazují užitkovost 23 odchovaných selat, přírůstky ve výkrmu 780 kg a spotřebu krmiva pod tři kilogramy. Víme, kde máme slabiny, ale děláme velmi málo pro to, abychom je odstranili. Nejvyšší poklesy v letech 2004, 2007 a 2008 se odvíjely od nepříznivé realizační ceny, kdy farmy vykazovaly ztrátu 40 eur na jedno sele. Bohužel, ani v nejbližším budoucnu chov prasat na Slovensku nečeká veselá perspektiva. Do roku 2011 dojde k dalšímu poklesu stavů prasnic asi pod osmatřicet tisíc a v zahraničních rukou se ocitnou další chovy. Podle mého odhadu to bude asi 55 % chovů prasnic. Jsme úplně na dně, níže snad už spadnout ani nelze,“ posteskl si odborník z katedry speciální zootechniky.

Polská inspirace
Zajímavé bylo i vystoupení polského dua v podání profesora Wojciecha Kapelaňskiho a Ing. Alexandry Cebulské z Univerzity technologických a přírodních věd v Bydgoszczi. Z úst prvně jmenovaného zaznělo, že chov prasat v Polsku patří k nejvýznamnějším sektorům zemědělské prvovýroby a v rámci živočišné výroby si udržuje dominantní postavení. V současnosti jsou celkové stavy polských prasat na úrovni asi čtrnácti a půl milionu kusů (tedy na shodné úrovni jako byly v 70. letech počty prasnic). Z tohoto počtu připadá přibližně deset procent na populaci prasnic. Pokud jde o početní stavy ostatních druhů hospodářských zvířat, tak v Polsku mají v evidenci 5 700 000 skotu, 286 400 ovcí a koz a 126 743 500 kusů drůbeže, kterou chovatelé na sever od našich hranic považují za rozvíjející se obor živočišné produkce.
Polsko je známé svou velkou variabilitou ve velikosti chovů. Podle přednášejícího profesora jsou rentabilní farmy s chovem alespoň šedesáti prasnic. V rámci diskuse dále vyplynulo, že se v chovech začíná více uplatňovat inseminace, s níž se momentálně zapouští asi polovina prasnic. K nejvyužívanějším mateřským plemenům prasat v Polsku patří polská landrase a polské velké bílé. V mateřské populaci jsou ještě zastoupena plemena belgická landrase a pulawské černostrakaté, které je zařazeno mezi genové rezervy. Z otcovských plemen je v Polsku nejpopulárnější duroc, za ním následují pietrain a hampshire. Oblíbená je také hybridní kombinace duroka s pietrainem. Z profesorem uveřejněného přehledu užitkovosti prasnic jmenovaných plemen vyplynulo, že u polského velkého bílého dosahují úrovně 23,04 odchovaného selete, u polské landrase 22,96, duroka 21,53, pietraina 21,23, hampshire 20,82 a u pulawského 19,8 odchovaného selete.
Jatečná hodnota a kvalita masa pulawského černostrakatého prasete byla předmětem příspěvku Ing. Cebulské. Polskou genovou rezervu porovnávala s komerčním čtyřplemenným hybridem (polské velké bílé x polská landrase) x (duroc x pietrain). Ve srovnávacím pokusu dvou skupin po patnácti kusech se prasata vykrmovala do průměrné hmotnosti 100 kg (pulawské 96 kg, hybrid 100 kg). U pulawského plemene autoři zjistili větší podíl hřbetního i intramuskulárního tuku, který byl na úrovni okolo pěti procent, což je úroveň, které komerční hybridy zdaleka nedosahují. Polské národní plemeno se v porovnání s komerčními plemeny a liniemi prasat vyznačuje nižším podílem libového masa, což ale podle zájmu místního trhu není vůbec považováno za handicap, ale naopak za výhodu. Třeba by podle této marketingové strategie mohla najít místo na trhu i přeštická prasata…

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down