Systémy hodnocení welfare, tedy dobrých životních podmínek pro hospodářská zvířata, mají v první řadě pomáhat k vytvoření takového chovatelského prostředí, které bude zvířatům vyhovovat nejenom z hlediska jejich fyziologických potřeb, chránit je před nepříznivými vlivy, ale i zajistit, že zažijí minimum stresujících situací.
Vytvořit jednotný systém pro hodnocení dobrých životních podmínek zvířat se dosud jevilo jako obtížný úkol, protože se nedařilo nalézt shodu v tom, které faktory jsou nejdůležitější. Upřednostnit zdravotní otázky či produktivitu před behaviorálními potřebami? A jakou úroveň welfare je již možné považovat za dostatečnou? Produkce potravin představuje více než čtvrtinu všech celosvětových emisí skleníkových plynů a vzhledem k rostoucí celosvětové poptávce po mase je identifikace a rozvoj udržitelnějších zemědělských systémů velkou výzvou nejen pro zemědělce. Tzv. technika hodnocení životního cyklu, jež je využívána ke kvantifikaci dopadů chovu na životní prostředí, např. na emise skleníkových plynů a využití půdy, ve všech fázích produkce hospodářských zvířat nezahrnuje hledisko welfare, protože doposud neexistoval způsob jeho měření, který by umožňoval validní srovnání různých zemědělských systémů. V důsledku toho byly někdy problémy welfare přehlíženy. Při hodnocení prasat se sledovaly různé charakteristiky: od zdravotních problémů, jako je kašel, kýchání a kulhání, přes způsob vzájemné interakce (např. kousání do uší a ocasů) po propojení s vnějším prostředím. Hlasové či zvukové projevy slouží ke vzájemné komunikaci, a to nejen mezi jedinci stejného druhu. Dorozumívání mezi matkou a mládětem, varování před nebezpečím a mnohé další. Není to poprvé, co vědci spojili zvuky, které zvířata vydávají, s jejich emocemi. Výzkumníci zaznamenávali hlasové projevy prasat v běžné komerční stáji, ale i v pokusných podmínkách, a to navozením situací, které bývají prostřednictvím chování prasat spojovány buď s pozitivní, nebo negativní emocí, jež definovali na základě toho, jak prasata přirozeně reagují na různé vnější podněty, které mohou zlepšit (pozitivní) nebo ohrozit (negativní) jejich život. Typickými znaky chování prasat při prožívání negativních emocí je například strnulé stání či naopak snaha uniknout, hlučnost s dlouhým, vysokým kvičením, zatímco k příjemným pocitům patří zkoumání okolí, „zvídavě“ postavené uši a kratší, hlubší pochrochtávání. Mezi příjemné situace patřilo třeba tulení se sourozenci, kojení, pozitivní podmiňování (pamlsky), pobyt v obohaceném prostředí, shledání s matkou či volné pobíhání. Z těch negativních to bylo např. vynechané kojení, sociální izolace, rvačky mezi selaty, zalehnutí matkou, kastrace nebo čekání na jatkách. Studium zvířecích emocí je poměrně mladý obor, který se začal výrazněji rozvíjet v posledních 20 letech a v současnosti se již uznává, že pro welfare zvířat je důležité nejenom jejich fyzické, ale též duševní zdraví a pohoda. Nicméně zatím existuje několik systémů, které mohou pro chovatele automaticky monitorovat fyzické zdraví zvířat, ale analogické systémy pro sledování toho duševního dosud nebyly vyvinuty. Vědci pozorovali a zaznamenávali interakce mezi prasaty a agresivní chování, jako např. údery hlavou, strkání, kousání a zvedání napadeného prasete. A agresor i oběť následně obvykle projevovali smířlivé chování, jako je kontakt rypákem, sezení ve vzájemném fyzickém kontaktu či opírání hlavy o druhého jedince více u méně příbuzných prasat. Zjistili, že vyšší podíl přihlížejících prasat zasáhlo, pokud se konflikt týkal jedince, s nímž byli v blízkém příbuzenském vztahu. Zřejmě určitým vztahům kladla prasata vyšší důležitost a podporovala blízké příbuzné.*
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
Podrobněji v časopisu Náš chov 8/2023.
