Jaro – období, kdy se příroda opět začíná vybarvovat sytými barvami a mláďata se začínají rozhlížet po světě. Chovatelé, využívající k výživě zvířat pastevní porost se starají nejenom o to, aby měli pro své chovance to nejlepší krmivo, ale také aby byla jejich zvířata k přechodu na pastvu co nejlépe připravena a celé pastevní období zvládla v té nejlepší kondici.
Nejčastěji pasenými hospodářskými zvířaty jsou ovce a s nimi jejich jehňata. I když se jedná o druh, který je jen zřídka chován v jiném než pastevním systému a je mu tedy výborně přizpůsoben, tak nejen podle Michaela Coroye, který je poradcem chovu ovcí a masného skotu při Teagasc, je udržení jehně po odstavu v dobrém zdravotním stavu i kondici vcelku výzvou. Klíčovými předpoklady úspěchu jsou zvládnutá výživa a s tím související management pastvin a prevence onemocnění, zejména parazitóz.
Kvalitní výživa
Základní ingrediencí receptu na přírůstky jehňat po odstavu je kvalitní pastvina s dostatečnou produkcí píce s výbornou stravitelností sušiny, tedy s převahou listů nad stonky. Pro optimální využití je důležitá i odpovídající výška porostu v době, kdy jsou na něj vypuštěna zvířata. K dosažení optimálního stavu značnou měrou přispívá i průběh počasí, což je v posledních desetiletích mnohde sázka do loterie. V období intenzivního růstu jehňat je klíčové, aby měla k dispozici skutečně to nejlepší, co na pastvinách vyrostlo. Pokud budou nucena konzumovat přerostlou, stébelnatou píci se zhoršující se stravitelností (a ještě mít konkurenci v podobě vlastních matek) nemohou naplno využít svého růstového potenciálu, což s sebou nese menší či větší ztráty pro chovatele. Proto je lepší jehňata odstavit ve 12–14 týdnech, aby nemusela při krmení soutěžit s dospělými, zkušenými ovcemi o každý list. Jednou z možností, jak jehňatům poměrně snadno přilepšit, je vypustit je přednostně na porosty, které se co nejvíce blíží optimálnímu stavu, kde si mohou nerušeně vybrat to nejlepší. Následně jsou do oplůtku umístěny ovce, které jej „dočistí“ a do třetice dojde řada na lidskou sílu, která zlikviduje nedopasky a zarovná porost na výšku kolem 5 cm, v případě potřeby provede přihnojení či další agrotechnický zásah, který pomůže k dobrému obrůstání porostu.
Ne vždy jsou podmínky na pastvině optimální a pak je potřeba jehňatům nabídnout doplňkové živiny (doplnění vitamínů a minerálů je kapitolou samo o sobě). V posledních letech se začalo v odchovu využívat tzv. creep krmivo, a to nejenom v případě jehňat. Nicméně, toto krmivo by mělo být „přilepšením“ k píci z dobře obhospodařovaných travních porostů, nikoli náhradou za objemné krmivo nevalné kvality ze zanedbaného pozemku. Jeho zkrmováním v množství do 300 g/jehně a den lze zvyšovat užitkovost mláďat, což může přispět ke snížení věku při porážce až o 28 dní a díky tomu zůstane více čerstvé píce pro další kategorie. U přikrmovaných jehňat bylo pozorováno mírné zvýšení jatečné výtěžnosti a dalších charakteristik jatečného těla. Konverze jadrného krmiva se podle vědců pohybuje na úrovni 7 kg koncentrátů na 1 kg přírůstku živé hmotnosti (zhruba 0,45 kg JUT). Ziskovost pak závisí na ceně vykrmených jehňat a nákladech na koncentráty, i když to samozřejmě nejsou jediné faktory.
A ani v pastevních systémech by chovatel neměl zapomenout na dostatek čisté, pitné vody, která je pro jehňata i ovce životně důležitá. Důležité je, aby bylo napajedlo snadno přístupné, a to jak pro mladá, tak starší zvířata, ale také je vhodné jeho zastínění, čímž se pomáhá redukovat tepelný stres.
