Krkonoše jsou nejvyšším pohořím nejen České republiky, ale i střední Evropy severně od Alp. Díky mimořádné pestrosti krajiny, flóry a fauny byl na tomto území již před devětačtyřiceti lety vyhlášen národní park. Mezi nejcennější části Krkonošského národního parku patří louky, které významně přispívají k biologické rozmanitosti krkonošské přírody.
Květnaté louky krkonošské krajiny po staletí vytvářeli kolem svých obydlí němečtí starousedlíci, kteří zde pásli svá zvířata. Pravidelně je kosili, hnojili a zřizováním odvodňovacích a zavlažovacích kanálů udržovali na loukách optimální vodní režim.
Tímto způsobem obhospodařované louky byly z pohledu botanika velmi bohaté. Útočiště zde našla řada vzácných a dnes již zákonem chráněných rostlinných druhů - například hořec tolitovitý, violka žlutá sudetská, mochna zlatá, jestřábník oranžový, prha arnika či pouze v Krkonoších rostoucí zvonek český. Společenství lučních enkláv tvoří i traviny jako je smilka tuhá, psineček obecný či kostřava červená, jeho perlou jsou však orchideje, které se zde objevují hned ve čtrnácti druzích. Na toto bohaté rostlinné společenství je vázáno i nepřeberné množství živočišných druhů. Z toho důvodu byly krkonošské louky (květnaté podhorské a horské louky, podmáčené a rašelinné louky a horské smilkové louky) zahrnuty do celoevropské soustavy chráněných území NATURA 2000.
Změnou hospodaření, jenž byla odstartovaná před sedmašedesáti lety se bohatost rostlinných společenstev luk začala vytrácet. Unikátní druhovou mozaiku bylin a trav krkonošské přírody začaly nahrazovat rozsáhlé porosty třezalky tečkované, starčku, rdesna hadího kořene nebo šťovíku alpského. Nepřístupnější svahy se začaly pokrývat letitými vrstvami stařiny v níž našly útočiště skupiny rozmáhajících se náletových dřevin.
Plošné šíření nepůvodních tzv. invazivních druhů jde ruku v ruce s jejich rychlým růstem, snadným rozmnožováním a absencí přirozených nepřátel. Z tohoto hlediska je asi nejvýznamnější šťovík alpský (Rumex alpinus). Tento původní alpský druh šťovíku se v pohraničních horských územích České republiky začal rozšiřovat zejména po druhé světové válce, kdy zaniklo luční hospodaření. Jedná se o vytrvalou, až 150 cm vysokou bylinu se silným plazivým oddenkem. Vytváří mohutné květní laty s mnoha tisíci semen, která si uchovávají schopnost klíčení i více než deset let. Jako dusíkomilný druh zamokřených a neudržovaných ploch ho v Krkonoších najdete i v blízkosti rekreačních objektů, odkud se lavinovitě šíří na další místa.
Po změně půdních, stanovištních či klimatických podmínek prostředí může dojít k nežádoucímu šíření (expanzi) i původních druhů, jejichž působení na složení původních společenstev má rovněž negativní dopad. K významným expanzivním druhům krkonošské přírody bezpochyby patří Starček Fuchsův (Senecio ovatus), který se rozmohl zejména podél cest odkud se šíří do okolí.
K nápravě tohoto stavu byly vyzkoušeny různé prostředky, od ručního vyžínání nedostupných míst až po plošné mulčování. Zatímco vyžínání se ukázalo jako pracné a nákladné, mulčování zase vedlo pouze k další změně v druhovém složení luk, na nichž se začaly rozmáhat expanzivní druhy trav. Postupně se proto začalo uvažovat o tom, že by se do obnovy luk mohla zapojit i pasoucí se hospodářská zvířata.
Pastva jako účinný nástroj
V polovině devadesátých let minulého století se pod vedením Správy Krkonošského národního parku v oblasti Předních a Zadních Rennerových Bud začaly uskutečňovat první pokusy s pasením luk ovcemi, které postupně přerostly v řízené vypásání mnoha krkonošských lokalit. Zkušenosti s pastvou na Lahrových boudách dokazují, že zanedbaný porost se začal výrazněji měnit po čtyřech letech pastvy.
Pastva se stále častěji stává prostředkem k zachování druhově bohatých travních společenstev mnoha chráněných území. Výhoda tohoto alternativního způsobu obhospodařování horských luk nespočívá jen v levném odstraňováním biomasy, ale i v návratu živin.
„Zájemci o pastvu ovcí na horských květnatých loukách mohou čerpat finanční podporu ze dvou základních zdrojů. Za prvé to jsou dotace od ministerstva zemědělství, které v agroenvironmentálních programech vypsalo titul „Druhově bohaté pastviny“. Možnost volby tohoto titulu do enviro vrstvy v LPIS nastavuje Správa KRNAP. Druhou možností jsou finanční zdroje z ministerstva životního prostředí, které rozděluje Správa KRNAP. K dispozici jsou dva programy, a to Program péče o krajinu a Program obnovy přirozených funkcí krajiny, z nichž lze péči o květnaté louky pomocí pastvy ovcí financovat. Správa KRNAP tyto prostředky věnuje pouze na vybrané luční enklávy, které jsou pro Krkonošský národní park zajímavé z pohledu biodiverzity nebo jsou ve správě národního parku. Hospodáři mají možnost tyto finanční podpory částečně kombinovat. V případě, že vybrané louky jsou způsobilé mohou si zažádat o SAPS, LFA a k tomu mohou uzavřít se Správou KRNAP dohodu o údržbě pozemku nebo smlouvu o dílo na pastvu ovcí. Pokud však zemědělec vstoupí do agroenvironmetnálního programu, již od Správy KRNAP žádný příspěvek získat nemůže,“ vyjmenovala odborná pracovnice oddělení ochrany přírody Správy KRNAP ve Vrchlabí Mgr. Andrea Svobodová.
Hospodář, který se rozhodne pást své ovce v Krkonoších musí mít své stádo zdravotně v pořádku a bez parazitů. Ve výběru plemen pak musí zohlednit drsnější klimatické podmínky a chudší pastvu. Současně musí zajistit častou nejlépe každodenní kontrolu stáda i oplocení.
Finanční příspěvek lze odsouhlasit na plochu v rozmezí od půl do pěti hektarů ležící na území ochranného pásma KRNAP (důvodem stanovení maximální výměry pět ha je výrazné snížení finančních prostředků na Program péče o krajinu).
Pasení na horách přináší pro chovatele i řadu úskalí. Především musejí respektovat principy šetrného hospodaření a ochrany přírody. Stáda jsou často umístěna i v turisticky frekventovaných lokalitách, kde hrozí rizika spojená s chováním neukázněných turistů.
„Pokud jsou ovčáci přihlášeni do agro-envi programu, musejí dodržovat podmínky agroenvironmentálních titulů. Pokud uzavřou se Správou KRNAP smlouvu o dílo na pastvu ovcí, musejí dodržovat minimální dobytčí jednotku 1,2 VDJ/ha s přihlédnutím k aktuálnímu stavu porostu. Pastva musí být prováděna šetrně tak, aby nebyl pozemek a porost poškozen. Ovce musejí být zajištěny v ohradnících aby nemohly uniknout. Součástí pastvy a péče o pozemek je také likvidace invazivního štovíku alpského. Po ukončení pastvy se musejí posekat nebo přemulčovat nedopasky. Pouze na nepřístupných místech a tam, kde chceme podpořit vývoj bezobratlých živočichů se nedopasky ponechají,“ pokračovala dále specialistka ze Správy KRNAP ve Vrchlabí.
Klášterní louka má naději
Ovčák Filip Vancl z Dolní Kalné vypásá na Klášterní louce v Klínovém Dolu svými ovcemi vřesovými asi pět hektarů.
„Začínali jsme před pěti lety, kdy naší rodině vrátili pozemky tvořené trvalými travními prosty o jejichž využívání jsme měli už od počátku jasnou představu - pasením ovcí. Hledali jsme plemeno, které má význam pro krajinotvorbu. Rozhodovali jsme se mezi romanovskou ovcí, valaškou a vřesovou ovcí. U romanovek jsme se zalekli jejich vysoké plodnosti, u valašek jsme zase měli vzhledem k terénu pastvin obavy z onemocnění paznehtů. O volbě třetího z uvažovaných plemen pak rozhodla i absence staveb na ustájení ovcí. Základní stádo vřesových ovcí jsme sestavili ze zvířat z chovů Ing. Jiřího Řípy z Mokrovrat, Zuzany Süserové ze Štětkovic a Lenky Benešové z Brocna. V současné době máme základní stádo dvaceti bahnic a berana linie Vermouth. Koncem října pak naše stádo doplní ještě druhý plemeník, a to reprezentant linie Varadero. Zabýváme se produkcí plemenného materiálu. Ohledně možnosti vypásání luk ovcemi jsme kontaktovali oddělení ochrany přírody na Správě Krkononošského národního parku ve Vrchlabí. Po konzultaci s odborným referentem jsme se přihlásili k agroenvironmentálnímu programu s titulem „Druhově bohaté pastviny“. Po nezbytném administrativním kolotoči jsme dostali přidělenou Klášterní louku, kde se naše vřesové ovce pasou pod dozorem bači Zdeňka Janoucha z Velké Úpy v nadmořské výšce mezi 1050 až 1150 m,“ uvedl s krkonošskou správou spolupracující ovčák.
„V letošním roce Správa KNRAP podporuje pastvu ovcí na sedmi lokalitách o celkové výměře dvaasedmdesáti hektarů. Okolo 720 ovcí zde pasou čtyři hospodáři. Jedním z nich je i chovatel Filip Vancl, který se svým stádem vypásá Klášterní louku, která je díky dlouhodobé absenci hospodaření v ne příliš dobrém botanickém stavu. Nicméně, stále se zde udržuje například zvonek český, což je zvláště chráněný druh podle zákona o ochraně přírody a krajiny ČR a zároveň prioritní předmět ochrany soustavy NATURA 2000 v evropsky významné lokalitě Krkonoše. Pastva ovcí a její dlouhodobé udržení může Klášterní louce navrátit tvář druhově bohaté horské smilkové louky,“ doplnila v závěru našeho rozhovoru specialistka ze Správy KRNAP ve Vrchlabí.
Návštěvníci Krkonoš mohou potkat v pastevní sezoně, která začíná v květnu a končí obvykle v září, stáda ovcí ještě na Předních Rennerových, Lahrových, Brádlerových a Studničních Boudách, dále v části Klínových Bud, v Modrém Dole a ve Sklenářovickém údolí. Na vybraných loukách o rozloze něco přes sedmdesát hektarů se oplůtkovým systémem pase více než 700 ovcí. Na tomto počtu se vedle již zmíněné vřesové ovce podílejí ještě další plemena, například berrichon du Cher, suffolk, bergschaf, romanovská ovce, jakob a mnoho kříženek.
