Komerční chovy drůbeže se bez umělého líhnutí vajec neobejdou. Ztráta hnízdního pudu u moderních užitkových hybridů drůbeže je jedním z mnoha důvodů, proč se líhně staly nezbytnou součástí provozů zabývajících se líhnutím drůbeže. V mnoha drůbežářských podnicích kde provozují tuto činnost jsou vybaveni líhněmi podniku Bios Sedlčany, kde se zařízení pro inkubaci drůbeže vyrábělo od padesátých let minulého století.
První pokusy o líhnutí vajec mimo hnízdo však proběhly dávno před zavedením drůbežnické velkovýroby. Byli to staří Egypťané a Číňané, kteří před více než dvěma tisíci roky v umělých líhních inkubovali kuřata a kachňata. Na starém kontinentu se umělé líhně objevily až ve 12. století, první užitková líheň byla ale sestrojena o dalších šest set let později.
Na zavedenou výrobu líhní a dalších zařízení podniku Bios Sedlčany po privatizaci v roce 1999 navázala Bioska Sedlčany, s. r. o.
„Pozvolna dochází k oživení poptávky. Obracejí se na nás zejména zákazníci, kteří získali v restitucích budovy a zařízení zemědělských podniků s chovem drůbeže. Tímto způsobem získané vybavení zahrnující například elektrické kvočny, tepelné zářiče nebo líhně chtějí opravit, repasovat nebo rovnou pořídit nové. Protože již není poptávka po velkých líhních, děláme líhně do kapacity deseti tisíc slepičích vajec, přitom nejmenší líheň je na 48 vajec. Naše líhně jsou určené pro inkubaci všech druhů drůbeže, včetně bažantů, křepelek nebo pštrosů. Ovšem drůbeží tento výčet pro využití líhní nekončí, dělali jsme například líheň pro papoušky nebo inkubátory pro hady,“ uvedl jednatel společnosti Ing. Jaroslav Bláha.
Více se dočtete v březnovém číslu časopisu Náš chov
