Biosekurita představuje strategii managementu zaměřenou na minimalizaci možnosti průniku patogenních mikroorganismů do chovu ovcí (externí biosekurita) a jejich šíření v areálu farmy (interní biosekurita) s cílem prevence ohrožení zdraví zvířat nebo kvality produktů.
Celosvětově narůstá objem mezinárodního obchodu, kdy dochází ke kontinentálním i mezikontinentálním přesunům nejen surovin a potravin živočišného a rostlinného původu, ale i živých hospodářských, zájmových i volně žijících zvířat a krmiv. Také Česká republika, v důsledku neustále klesající potravinové soběstačnosti, se stává stále více závislou na dovozu (např. mléčné výrobky, maso - vepřové, drůbež, vejce, brambory, ovoce a zelenina, atd.). Zvýšený nárůst dopravy (letecké, lodní, železniční, kamionové) samozřejmě současně vytváří vhodnější podmínky k šíření patogenů včetně různých druhů škůdců (např. hmyzu, hlodavců aj.), kteří se pohybují rychleji a dále než kdy předtím. Při přenosu mikroorganismů vzduchem byla prokázána nejdelší vzdálenost (asi 240 km) u viru slintavky a kulhavky, a to ze severní Francie na ostrov Isle of Wight (Anglie) v 1987 (Gloster et al. 1982). Naproti tomu Mycoplasma hyopneumoniae se běžně šíří pouze do vzdálenosti 1,6 km od ohniska (Goodwin 1985). K šíření různých druhů etiologických agens, mnohdy na velké vzdálenosti, významně přispívá nekontrolovaný pohyb volně žijících zvířat a ptáků (Treml a kol. 2014).
Dále nelze opominout i otázky související se změnou klimatu, která s sebou přináší postupné rozšiřování některých teplomilných živočišných (např. hmyz – Culicoides, Anopheles hyrcanus, Culex modestus, Aedes albopictus) a rostlinných druhů i do oblastí mírného klimatického pásma. Příkladem je rozšíření katarální horečky ovcí a Schmallenberg viru prostřednictvím krevsajícího hmyzu tiplíky - rodu Culicoides z jižní Afriky do Evropy.
Jedním z důvodů vzrůstajícího významu biosekurity v chovech ovcí je ochrana stád před volně žijícími zvířaty, a to zvláště před šelmami. Některé z nich byly reintrodukovány do míst původního výskytu, odkud vymizely. Příkladem je znovu vysazení rysa ostrovida v sedmdesátých letech minulého století v Bavorsku a v osmdesátých letech potom na českém území Šumavy. Naproti tomu další šelmy jako např. medvěd (zavítá do České republiky především ze Slovenska) nebo vlk, který se vrátil v polovině 90. let do Beskyd ze slovenských Karpat. Další vlci přišli z Německa a Polska (Kutal et al. 2017).*
Více se dočtete v článku Ing. Gabriely Malé, Ph.D., a doc. MVDr. Pavla Nováka, CSc. (VÚŽV v. v. i., Praha-Uhříněves), který najdete v lednovém čísle časopisu Náš chov.
