Ve stájových provozech se využívá také rozmanitá skupiny manipulační a nakládací techniky. Limitujícím faktorem jejího nasazení jsou zejména celkové rozměry, ale také výkonové možnosti, úroveň hlučnosti nebo emisního zatížení uzavřených provozů.
Kromě rozměrů se klade důraz i na manévrovací schopnosti, které souvisí také s uváděnými poloměry otáčení definovaných měřením v různé pozici stroje při změně směru jízdy. Některé typy techniky se využívají pouze v uzavřených provozech, naopak řada modelů nachází uplatnění rovněž v rostlinné výrobě. U stájové manipulační techniky je kladen také důraz na údaje týkající se užitečného zatížení, maximální nosnosti či sklopného zatížení, tedy údajů, které jsou charakteristické pro konkrétní typy manipulační techniky.
„Obdobně hovoříme o maximálním dosahu, který se uvádí, nebo by měl být uváděn jako maximální dosah v úrovni čepu otáčení nářadí, neboť další charakteristiky, jako například překládací nebo výsypná výška, jsou kromě stavby techniky samotné ovlivněny také provedením agregovaného nářadí pro nakládání různých zemědělských materiálů. V tomto případě pro nakládku krmiva a steliva různého typu, ale i pro manipulaci s podestýlkou s výkaly o různé konzistenci. K práci ve stájových provozech se využívají čelní traktorové nakladače, kloubové nakladače či nakladače s řízením všech kol, pro něž je charakteristický různý typ výložníku. Rovněž se využívají i manipulátory různých výkonových kategorií. Obecně můžeme konstatovat, že v konkrétních typových řadách se vždy nacházejí modely, které jsou povahou konstrukce v řadě případů předurčeny právě pro práci v provozech živočišné výroby,“ píše ve svém článku spolupracovník redakce Ing. Filip Javorek.*
Více se dočtete v říjnovém čísle časopisu Náš chov.
