Narození mláděte je sice zlomovým okamžikem jeho života, nicméně možné problémy jeho odchovu mají své kořeny již v době prenatálního vývoje. K nejvýznamnějším faktorům, jež mohou okoloporodní období a odchov zkomplikovat, je výživa matek v závěrečné fázi březosti. Ale porodem to nekončí, právě naopak.
Ovce sice v Česku nepatří k nejpočetnější skupině hospodářských zvířat. Podle Situační a výhledové zprávy: Ovce a kozy 2022 dochází v České republice od roku 2015 k poklesu početních stavů těchto malých přežvýkavců, jichž je v současnosti v ČR asi 174 tis. kusů.
Výživa je klíčovou podmínkou pro odchov vitálních a zdravých jehňat, jejíž vliv začíná již před jejich narozením. Pokud bahnice v době březosti trpí podvýživou, přivádí na svět menší a slabší jehňata, tvoří méně mleziva i mléka s horší kvalitou. To má vliv na přežitelnost mláďat a jejich užitkovost. A tedy i na efektivitu chovu. Avšak sestavení krmné dávky pro toto období není nijak snadné, protože rychlý růst plodu omezuje možnost příjmu většího množství krmiva, což je nutné zohlednit a sáhnout po koncentrovanějších krmivech, protože v tomto období březosti bývá energie limitujícím faktorem. Mimořádně důležité je přídavek koncentrovaných krmiv zvyšovat postupně s ohledem na riziko metabolických problémů. V průběhu posledních 3 týdnů březosti se u ovcí mění nároky na bílkoviny a matky musí dostat odpovídající množství v bachoru nedegradovatelných bílkovin, jež se podílí na rozvoji mléčné žlázy a produkci mleziva.
Etiketa se seznamem ingrediencí v krmné směsi by měla chovateli sloužit při výběru. I zde platí, že komponenty na prvních třech místech obvykle tvoří většinu krmné směsi. Mezi nimi by měla být např. moučka ze sójových bobů (aspoň 20 %), která je výborným zdrojem v bachoru nerozložitelných bílkovin, a kvalitní energetická krmiva (ječmen nebo kukuřice). Další energetickou složkou, kterou lze využít v krmné dávce bahnic před porodem, jsou řepné řízky. Naopak je třeba se vyhnout krmivům s nízkou nutriční kvalitou, která především zvyšují objem.
Z hlediska užitkovosti zvířat je nejdůležitější vlastností senáže stravitelnost sušiny (DMD), která pozitivně koreluje s koncentrací energie. Na irských farmách se DMD pohybuje od 52 do 82 %, což je dost velký rozptyl, a proto je při sestavování nutričního plánu třeba znát krmnou hodnotu konkrétního krmiva, která se stanoví laboratorní analýzou. Od krmné hodnoty senáže se pak vychází při stanovení množství koncentrátu, jež bude potřebné k získání jehňat s vyrovnanou porodní hmotností. Výživa ovcí v poporodním období by měla být co nejstabilnější, protože náhlé změny krmné dávky mohou způsobit problémy, matky mohou přestat přijímat krmivo a výrazně snížit či zastavit produkci mléka. Ovce s jehňaty, které zůstávají ve stáji déle než týden, obvykle potřebují upravit množství koncentrátu, aby příjem energie a živin pokryl produkci mleziva a mléka. Matky v dobré kondici, které odchovávají dvojčata, budou ke kvalitní senáži (70 % DMD) potřebovat asi 1,2 kg krmné směsi s 18 % hrubých bílkovin. Jakmile ovce dosáhne vrcholu laktace, lze množství koncentrátu v krmné dávce postupně snižovat.
Mnoha problémům a úhynům lze předcházet a dobrá příprava může být klíčem k úspěšné sezóně. Proto je potřeba začít včas s přípravou ustájení pro budoucí matky, desinfekcí kotců vhodnými desinfekčními roztoky nebo vápnem a následným nastláním kvalitní slámou. Důležité je mít po ruce vše, co může být při bahnění potřeba, protože to pomáhá snížit stres, zejména u chovatele, a omezit mortalitu jehňat i bahnic. U větších stád je dobré si na období bahnění zajistit pracovníky na výpomoc. Chovatel by měl mít možnost některé činnosti delegovat a sám se věnovat těm nejdůležitějším.
Ukazatelem efektivity chovu je počet jehňat odchovaných na bahnici. U stád s plodností na 175 % až 185 % by se ztráty měly pohybovat kolem 13 % a lze je rozdělit na tři části. K prvním dochází během březosti a měly by se pohybovat pod 4 %. Jde o resorbované plody, zmetání a mrtvě narozená mláďata. K dalším ztrátám dochází při porodu a během 4–5 dnů po něm, kdy se úhyny pohybují mezi 6–7 %. Třetí skupinou jsou ztráty jehňat do odstavu, jež by měly být pod 2 %. Příčin úhynů je celá řada, patří k nim např. hypoxie při obtížném porodu, infekční onemocnění, vrozené malformace, útoky predátorů, vyhladovění, odmítnutí matkou či podchlazení. Bahnění ve stájích sice může velmi dobře ochránit jehňata před podchlazením a predátory, ale na druhou stranu se zvyšuje riziko infekčního onemocnění.
Ovce a jehňata by se měla dostat na pastvinu co nejdříve po porodu, samozřejmě musí být vhodné počasí. Nicméně matkám a jejich jehňatům musí být poskytnuta dostatečně dlouhá doba (24–48 hodin) na vytvoření pevné vazby. Jehňata by také měla být zcela zdravá a v kondici – u čilých a životaschopných jehňat se minimalizuje i riziko nedostatečného mateřského chování. V ideálním případě by se malé skupiny 15–20 bahnic s jehňaty měly vyvádět na pastvinu ráno a po celý den kontrolovat. Nejvhodnější jsou pastviny v bezprostřední blízkosti farmy, kde se zvířata adaptují před umístěním na větší či vzdálenější pozemky.
Chov na pastvinách sice pomáhá snižovat náklady, ale řada chovatelů má problém na čistě pastevním porostu jehňata po odstavu odpovídajícím způsobem vykrmit. Avšak i při výhradním zkrmování pastevního porostu lze u jehňat dosáhnout vysokých přírůstků. Mezi možnými příčinami pomalejšího růstu jehňat se často objevuje nezvládnutý management pastvin a nedostatečné ošetření proti parazitům, ale stejně tak dobře může být příčinou deficit stopových prvků. Není toho málo, co může ovlivnit efektivitu odchovu jehňat. Po pravdě, faktorů působících na průběh odchovu a prospívání mláďat je ještě více a chovatelé to rozhodně nemají snadné, když se snaží známé rizikové faktory co nejlépe zvládnout, aby udrželi svá zvířata v pohodě a ve zdraví a ekonomiku v černých číslech.
Ing. Anna Mikšovský Marcinková
Podrobněji v časopisu Náš chov 2/2004.
