Efektivní výživa a krmení skotu je velmi častým tématem vědeckých studií a vzdělávacích seminářů. V současné honbě za redukcí nákladů a udržitelnou produkcí je nutné krmit tak, aby výsledná produkce byla zisková (nebo alespoň beze ztrát).
Jak se světová populace hospodářských zvířat v posledních desetiletích odklonila od chovu přežvýkavců (skotu, ovcí a koz) a zamířila k monogastrům (prasatům a drůbeži), tak se začala zvyšovat konkurence v poptávce po obilovinách. Zatímco přežvýkavce lze „v nejhorším“ vyhnat na pastvu a zajistit tak celkem úspěšně jejich výživu, s monogastry už to tak snadné není. Jejich krmná dávka je založená na koncentrovaných krmivech. Když se k tomu ještě přidala honba za maximální produkcí mléka a masa u skotu,pak zejména v rozvinutých zemích začali farmáři stále častěji v krmných dávkách využívat koncentrovaná krmiva založená na obilovinách a sóje. V neposlední řadě je do konkurenčního „boje o zrno“ potřeba započítat průmysl vyrábějící dotovaná biopaliva. To vše vedlo k omezenější dostupnosti pro výživu lidí i hospodářských zvířat a zejména díky nárůstu cen těchto komodit.
Tyto změny pádně dopadly především na chovy s nízkou produktivitou, které se v důsledku rostoucích cen poměrně záhy ocitly v červených číslech. A tak byl mnohde zahájen proces výrazné intenzifikace produkce. Na velkých chovech se často přistoupilo k radikálním změnám technologií a redukci počtu pracovníků. Jenže jak to mají zvládnout malochovatelé, kde se o chod celého hospodářství stará pouze několik rodinných příslušníků. Ukázalo se, že není nutné podléhat malomyslnosti. Také malochovy skotu se mohou stát intenzivnějšími a zároveň udržitelnějšími, a to hlavně díky tomu, že je v krmné dávce použito více kvalitnějšího objemného krmiva. Tento přístup může být přínosem nejen pro „drobnochovatele“ skotu v zemědělských oblastech jižní Asie, subsaharské Afriky, Střední Ameriky a oblasti Karibiku, na které byla studie primárně zacílena, ale i jinde na světě a třeba i u nás.*
Více si přečtete ve Farmáři č. 7/2017
