Chov prasnic lze charakterizovat vysokými investičními a provozními náklady a také vysokými chovatelskými nároky. Velmi významnou roli v dosahování dobrých výsledků v odchovu selat hraje management stáda, výživa zvířat, zdravotní stav prasnic a jejich užitkovost, úhyn selat, přírůstky v předvýkrmu selat atd.
Náklady na odchované sele o hmotnosti 25 kg se v zemích EU v roce 2020 pohybovaly od 47,7 – 65,8 eura a v roce 2021 pak 50,8 – 67,7 eura. Průměrné náklady v zemích EU v roce 2021 vzrostly ve srovnání s rokem 2020 o 6 %, tj. o 3,4 eura na 58,9 eura. Mezi země s nejnižšími náklady patřilo Dánsko a Maďarsko (kolem 51 eur), na opačné straně byly s nejvyššími náklady Česká republika (66,6 eura), Rakousko a Itálie (67,7 eura). S výjimkou těchto zemí a v roce 2021 také Německa, odchovávaly všechny ostatní země EU selata s náklady nižšími než 60 euro. Nejblíže výsledkům České republiky, Rakouska a Itálie bylo tedy Německo s náklady na odchované sele 64,2 eura. Nejlepší třetina podniků v Dánsku pak odchovávala selata s náklady nižšími než 50 euro, navzdory tomu, že se náklady meziročně zvýšili o 4,8 %. V roce 2021 se v zemích EU zvýšily náklady na odchované sele meziročně o 0,8 až 6,1 eura, přičemž nejméně vzrostly v České republice, Rakousku a Nizozemsku, naopak nejvíce v Německu, Španělsku a Belgii.
Česká republika ztrácela v posledním sledovaném roce na nejlepší evropské producenty (řazeno vzestupně - Nizozemsko, Belgie, Španělsko, Maďarsko a Dánsko) 11,9 až 15,8 eura/sele, přičemž nejvýznamnější rozdíly byly dány vyššími pracovními náklady o 1,3 až 3,4 eura, veterinárními náklady a náklady na léčiva o 0,5 až 2,4 eura a náklady na energie o 0,1 až 1,4 eura. Náklady na krmiva se v České republice a Španělsku držely na úrovni průměru zemí EU, čili kolem hodnoty 26 Euro/sele. Nizozemsko, Dánsko a Maďarsko vykazovaly podprůměrné hodnoty (22 až 25 eur/sele). V roce 2021 se v Belgii náklady na krmiva prudce zvýšily a překonaly tedy jak průměrnou evropskou hodnotu, tak hodnotu v České republice. Zásadní rozdíl byl však zjištěn v položce ostatní náklady, který představoval 7,9 až 11,9 eura/sele. Jsou zde zahrnuty ostatní přímé náklady, pojištění, úroky, náklady pomocných činností a režijní náklady tzn. veškeré zbývající náklady, které podle metodiky InterPIG nebylo možné zahrnout jinam. Naopak nižší náklady vykazovala Česká republika ve srovnání s nejlepšími producenty v nákladech na obnovu stáda (-0,6 až -2,4 eura), které jsou kalkulovány na základě pořizovací ceny prasnice, ceny při vyřazení, úhynu prasnic a délky využití prasnice a odpisech (-0,25 až -1,75 eura), které souvisejí s investicemi do chovů prasat. Lze předpokládat, že v případě českých producentů existuje prostor pro úsporu nákladů právě v ostatních nákladech, především pak v položkách výrobní a správní režie. Výrazně vyšší ostatní náklady jsou hlavní příčinou, proč Česká republika na ostatní evropské konkurenty ztrácí. Třetina nejlepších podniků v Dánsku, která vykazovala nejnižší náklady ze všech evropských zemí, dosahovala oproti průměrným výsledkům Dánských podniků nižší náklady v průměru o 8 %.
V zámořských zemích byly výrobní náklady ve srovnání s evropskými producenty podstatně nižší a v posledním sledovaném roce se pohybovaly v rozmezí 32 až 49 euro. Porovnáním průměrů evropských a zámořských zemí (prostý aritmetický průměr) byly nejvýznamnější rozdíly zjištěny v odpisech (-3,9 eura), pracovních nákladech (-3,6 eura), ostatních nákladech (-3,5 eura), veterinárních nákladech, a nákladech na léčiva (-2,6 eura) a nákladech na krmiva (-1,6 eura).
Více se dočtete v článku Ing. Jana Boudného a Ing. Terézie Vančové z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, který vyjde v příloze červencového čísla časopisu Náš chov.*
