Obiloviny představují v krmných dávkách skotu významný zdroj energie. Jejich kvalita závisí především na způsobu a zvládnutí skladování. Přičemž tím nejdůležitějším je vyvarovat se pravděpodobně největší chyby, kterou je používání příliš čerstvého zrna.
Obiloviny jsou energeticky bohatým, koncentrovaným krmivem, přičemž nejdůležitějším zdrojem energie je škrob. Ve výživě skotu představují obiloviny významný zdroj energie, který je zvířatům podáván buď ve formě takzvané směsné krmné dávky (TMR), nebo jako přídavek základní krmné dávky prostřednictvím krmných automatů.
Podíl obilovin v krmné dávce závisí především na krmné hodnotě a kvalitě použitého objemného krmiva a také jejich vlastních parametrech. Obiloviny se do krmné směsi či do samostatného přídavku jadrného krmiva používají v různých úpravách, nejčastěji ve formě mačkaného (vloček) nebo drceného zrna (šrotu). Z hlediska příjmu a stravitelnosti se téměř neliší. Naproti tomu zrna nezpracovaná (mačkáním či mletím) či naopak jemně mletá se pro krmení skotu nehodí. V dojicím robotu nebo v jiném dávkovači koncentrátů by tato směs měla být nabízena v granulích, protože tak je zkonzumována téměř dvakrát rychleji než sypká směs, kterou lze použít k přimíchání do TMR či dílčí krmné dávky.
Posklizňové změny v zrnu jsou důvodem, proč je nutné, aby zrno po sklizni absolvovalo proces dozrávání, a to i když je obsah sušiny v požadovaném rozmezí již při sklizni. Ačkoli mnohé ještě nebylo podrobně či zcela objasněno, existují čtyři procesy, které v zrnu po sklizni probíhají a vedou k tomu, že se stane skladovatelným: „odplavování“ glukanů a dalších látek, uvolňování vody („pocení“), minimalizace aktivity enzymů a strukturální změny v molekulách škrobu.
Posklizňové změny v zrnu jsou důvodem, proč je nutné, aby zrno po sklizni absolvovalo proces dozrávání, a to i když je obsah sušiny v požadovaném rozmezí již při sklizni. Ačkoli mnohé ještě nebylo podrobně či zcela objasněno, existují čtyři procesy, které v zrnu po sklizni probíhají a vedou k tomu, že se stane skladovatelným: „odplavování“ glukanů a dalších látek, uvolňování vody („pocení“), minimalizace aktivity enzymů a strukturální změny v molekulách škrobu.*
