
Efektivitu chovu, a to nejenom ovcí, ovlivňuje celá řada faktorů. Mezi ty klíčové patří zejména reprodukce a zvládnutí obnovy základního stáda.
V průměru se ročně nahradí 20 % ovcí základního stáda. Náklady spojené s brakací a pořízením nových plemenic mohou představovat velkou položku ve výdajích, přičemž mezi jednotlivými farmami mohou existovat i velmi velké rozdíly, například kvůli tomu, jaký způsob obnovy základního stáda zvolí.
Chovatelé mají několik možností (a všechny mají své výhody i nevýhody), jak se s obnovou základního stáda vypořádat.
1. Odchov vlastních jehniček
Jednou z možností je, že si chovatel ponechá ty nejlepší jehničky, které se v jeho stádě narodily, a zařadí je do chovu. V takovém případě musí počítat s tím, že bude potřebovat dostatek zdrojů (krmiva, ošetřovatelů, peněz) a prostoru, než je bude moci zařadit do stáda dospělých ovcí. Také musí mít k dispozici odpovídajícího berana (či berany) k jejich připouštění.
Výhody:
Nevýhody:

2. Nákup chovných jehnic
Chovné jehničky je možné nakupovat v různém věku, ale asi nejčastěji se kupují jehnice před zapuštěním nebo již s potvrzenou březostí.
Nejvhodnější je taková zvířata pořizovat z chovu, který se cíleně zabývá produkcí plemenného materiálu. Takový chov bývá zapojený do kontroly užitkovosti a zvířata mají doložitelný původ, jsou dodržovány zoohygienické předpisy, vakcinační a antiparazitární protokoly. S tím souvisí i vyšší cena.
Samozřejmě je možné jehničky nakupovat i v jiných chovech, ale je třeba počítat s tím, že využití „neprověřeného zdroje“ zvyšuje možná rizika – ať už jde o zdraví, užitkovost či jiné vlastnosti, které ovlivňují další fungování zvířat ve skupině. V některých případech se může taková úspora pořádně prodražit.
Pokud se nakupuje z více zdrojů, zvyšuje se nejenom možné zdravotní riziko, ale také případné problémy se vzájemnými interakcemi zvířat. V každém případě je nezbytné dodržet karanténu a pravidelně sledovat chování a prospívání zvířat, dokud není zřejmé, že vše probíhá tak, jak má.

Výhody:
Nevýhody: