Drůbežářství na celém světě se od počátků velkochovů potýká s nemocemi. Vysoké koncentrace zvířat v chovech a klima v halách činí toto odvětví z hlediska přenosu patogenů velmi zranitelným. Co se s tím dá dělat, když je potřeba zapomenout na „preventivní“ použití antibiotik?
Nikdo asi nepochybuje o tom, že jakýkoliv zdravotní problém se obvykle řeší mnohem lépe, když se ho podaří zjistit hned v počátcích. V chovech drůbeže to platí dvojnásob, protože se obvykle jedná o velké koncentrace zvířat v halách s vyšší teplotou, která je pro množení patogenů víc než příznivá. Jenže jak v takových tisícihlavých hejnech objevit „problematické“ jedince?
Pokud po dvorku běhá několik slepic, tak hospodyně snadno zahlédne tu, „co klopí hlavu“, a stihne s ní včas něco provést, aby ji izolovala od ostatních, ale v případě velkých farem je taková praxe dost dobře neproveditelná. Laboratorní testy, ať už plošné nebo náhodně vybraných jedinců, jsou drahé a časově náročné. Může současná věda nabídnout nějaké vychytávky, které to chovatelům usnadní?
Myslíte, že by se dal zjistit potenciální zdravotní problém podle toho, jak kuřata (zdánlivě náhodně a bezcílně) chodí sem a tam po hale? Světe div se, při podrobnějším zkoumání se zjistilo, že pohyb drůbeže není tak náhodný a bezcílný a jeho správná interpretace může pomoci chránit hejna drůbeže před nemocemi.*
Více si přečtete ve Farmáři č. 4
