V první části tohoto třídílného seriálu zaměřeného na management kolostra jsme si v předchozím čísle nastínili nezastupitelnou roli mleziva pro okamžité, krátkodobé i dlouhodobé zdraví telete i jeho růst a vývin, včetně budoucí užitkovosti. Stihli jsme si také představit pár základních oblastí chovu, jež mají na zisk dostatečného množství kvalitního kolostra přímý vliv. V závěru byly nastíněny různé způsoby vyhodnocování parametrů, které na mlezivu můžeme sledovat a objektivně měřit.
Dnešním dílem se konečně dostaneme do toho samotné podstaty problematiky – tedy jak chápat souvislosti, které vysvětlují požadavky na čistotu, objem, kvalitu a rychlost podání kolostra, ale i zacházení s kolostrem, neboť právě zde velice často v praxi najdeme nejrůznější pochybení.
Připomeňme si zde starý známý fakt, že telata přichází na svět prakticky bez imunity, což je pro pochopení důležitosti správně nastaveného managementu kolostra zásadní. Současně ale přichází do prostředí, které je pro bezbranný organizmus velice rizikové. Na těchto souvislostech poté stavíme všechny základy protokolu krmení mleziva, ale třeba i důvod časné separace telete od matky z porodního kotce v mléčných chovech. Důvodem této nevýhody novorozených telat je nepropustnost placenty skotu pro větší struktury jako jsou imunoglobuliny, které tudíž tele dostane až teprve z kvalitního kolostra.
Nemá smysl zde detailně rozebírat přesné složení mleziva – omezme se na pouhé základy a možná pár novějších poznatků, které dokládají, že se jedná se o „vskutku zázračný nápoj”. Jednoznačně nejdůležitější složkou jsou imunoglobuliny, které vytvářejí pasivní imunitu telat, a které mají za úkol kompenzovat jejich absenci v rámci transplacentárního přenosu. Zatímco protilátky jsou určeny pro vstřebání do krve, tak v kolostru najdeme celou řadu dalších, obranyschopnost posilujících látek – laktoferiny, neutrofily, makrofágy, cytokiny atp.
Je nutné zdůraznit, že jakákoliv chyba v celém procesu podojení, zpracování, uchování a krmení kolostra může nejen velice silně redukovat jeho plný potenciál přínosů pro tele, ale pochybení v tomto krátkém časovém okně není již možné zpětně kompenzovat. Pokud rádi v chovech zdůrazňujeme význam protokolů, pak ten pro management kolostra je dost možná nejdůležitějším ze všech. Cesta k plnému využití toho, co mlezivo nabízí, je pouze jedna a je vydlážděná pevnými základními kameny. Jaké to jsou?
Telata by měla dostat první dávku optimálně do jedné hodiny po narození, nejpozději do dvou. Důvody pro tento spěch jsou hned dva a není radno je brát na lehkou váhu:
1) Telata se rodí s velice propustným střevním epitelem, a to proto, aby se různé velké molekuly (jako jsou například imunoglobuliny) či buňky mohly vstřebávat do krve. Jsou to právě protilátky, které zakládají silnou imunitu pro celý život. S postupujícím časem ovšem propustnost epitelu poměrně rychle klesá a “mezery” mezi enterocyty (střevními buňkami) se zmenšují, aby se zhruba za 24 hodin uzavřely úplně. Nejvyšší vstřebatelnost je v prvních dvou hodinách po narození, po šesti hodinách je o polovinu nižší, po 12 hodinách dokonce už o celé tři čtvrtiny.
2) Mlezivo přirozené obsahuje i různé mikroorganizmy (ač se stále ještě občas mylně uvádí, že tomu tak není) – ať už z mléčné žlázy či ty, které se tam dostanou během dojení a další manipulace. Víceméně je stoprocentní jistota, že první bakterie se přímo do střevního traktu dostanou ještě mnohem dříve, než kolostrum samotné. Ať už v rámci průchodu porodními cestami nebo z prostředí (z podestýlky, od ošetřovatele atd.). Propustnost epitelu bohužel není otevřena pouze pro imunoglobuliny, ale i pro bakterie, které se tudíž mohou dostat bez problémů přímo do krevního oběhu. Nejen, že tyto bakterie “zaberou volná místa” pro absorpci protilátek, ale také tomuto procesu budou aktivně bránit, a to i třeba o celých 50 %. Vyšší bakteriální kolonizace totiž znamená, že část imunoglobulinů bude “spotřebována” na boj s bakteriemi přímo na úrovni střevního epitelu a k jejich absorpci poté ani nemůže dojít.
