V důsledku vlivu rozkolísaného počasí a nových omezení v pěstování plodin spojených se snahou o ekologizaci rostlinné výroby musí zemědělské podniky hledat nové způsoby pěstování tradičních plodin, vracet se k některým dříve pěstovaným plodinám nebo i zkoušet druhy, které se v dané oblasti ještě nepěstovaly.
Podíváme-li se do historie, tak se skladba plodin pěstovaných na našich polích vždycky měnila. Mnohé, dnes nosné plodiny, se u nás ve větším měřítku pěstují krátce, přestože většina z nich byla známa i na našem území mnohem dříve. Pěstování brambor u nás ve velkém začalo až po hladomorech v 18. století (za vlády Marie Terezie, po roce 1760). Jetel se na orné půdě rozšířil v 19. století stejně jako cukrovka a rozvoj pěstování vojtěšky přišel až po roce 1900. Významný rozvoj pěstování řepky u nás proběhl až po vyšlechtění bezerukových odrůd, což spadá do doby budování socialismu. Kukuřice se v našich teplých krajích začala pěstovat po roce 1900, ale k rozšíření silážních hybridů do chladných oblastí došlo rovněž relativně nedávno. Pěstování dnes druhé nejrozšířenější luskoviny sóji se po mnoha dřívějších snahách prosadilo až před 15 lety.
Za tradiční a hojně pěstované pícniny na orné půdě lze považovat jetel, vojtěšku a jetelovinotrávy, pícniny používané jako krycí plodiny (hrachy a jejich směsky s obilovinou, bob, oves), další pícniny na orné půdě (peluška a směsky s obilím) a samozřejmě nejvýznamnější silážní kukuřici. Pěstování méně tradičních plodin nelze považovat za nějakou abnormalitu, ale za běžnou odezvu na současné požadavky trhu, klimatické podmínky a také na výsledek práce šlechtitelů, kteří druhy přizpůsobili novým podmínkám. V následujícím textu zmíníme některé pícniny, které dnes nabývají na významu.
Čirok
Již za socialismu byl na siláž hlavně v nejteplejších oblastech Slovenska pěstován kříženec typů čiroku cukrového s typem súdánská tráva (Hybrid sorghum, z toho HYSO) – odrůdy HYSO a HYSO 2. Odrůdy byly velmi výnosné a pěstovaly se na siláž, která ale měla horší kvalitu. Dnes se na našich polích prosazují odrůdy (hybridy) s vyšší pícní hodnotou, a to buď jako napřímo sklízené plodiny, nebo jsou koseny ve vegetativním stádiu a zavadány na senáž (obvykle dvě sklizně za rok). Variabilita druhu čirok je vysoká a díky šlechtění lze i u nás v různých oblastech pěstovat nejen odrůdy silážní, v době zralosti i s různým obsahem škrobu, ale v teplejších oblastech i čiroky pouze na zrno. Čirokové zrno se složením blíží nejvíce kukuřici, dnes jsou běžné výkonné beztaninové odrůdy s vysokou krmnou nebo potravinářskou hodnotou.
Více si přečtete ve Farmáři č. 8.*
