O silážích a masu v Pohořelicích

Seminář Výkrm skotu a nové metody hodnocení konzervovaných krmiv byl druhou velkou veřejnou akcí, kterou Výzkumný ústav pro chov skotu, s. r. o.,konkrétně pak Oddělení fyziologie výživy zvířat v Pohořelicích ve své novodobé historii pořádalo. Odbornou akci organizátoři rozdělili do dvou sekcí, kde se řešila problematika konzervovaných krmiv a faktory ovlivňující kvalitu hovězího masa.

Pohořelické pracoviště jako vědeckovýzkumná jednotka bývalé Československé akademie zemědělských věd zahájilo svou činnost pod tehdejším Výzkumným ústavem krmivářským již v roce 1953. Samostatnou dráhu ale specializované pracoviště – Výzkumný ústav výživy zvířat – odstartoval až o třináct let později.

K zásadním změnám ve struktuře, rozsahu a činnosti Výzkumného ústavu výživy zvířat došlo po neúspěšné privatizaci v devadesátých letech minulého století a následném vyhlášení konkurzu.

“Potom, co se všichni pracovníci ústavu víceméně smířili s jeho zánikem a přizpůsobili tomu svou další profesní kariéru, vědecký pracovník Ing. Jiří Třináctý hledal cesty, jak ústav zachránit. Podařilo se mu získat partnera – Výzkumný ústav pro chov skotu, s. r. o., Rapotín, který v čele s jednatelem Ing. Ondřejem Koppem zaštítil pohořelické pracoviště a umožnil jeho další existenci, ” zavzpomínala členka užšího pohořelického kádru Ing. Lenka Zatloukalová.

V současné době má oddělení fyziologie výživy zvířat, pracoviště Pohořelice, jak se oficiálně jmenuje, devět zaměstnanců, kteří se podílejí na řešení několika projektů týkající se výživy zvířat s interakcí na jejich užitkovost a kvalitu produktů.

Stejně jako první jarní seminář zaměřený na výživu dojnic a kvalitu mléka byla i podzimní odborná akce naplánovaná s mezinárodní účastí. Celkem deseti přednáškami v obou sekcích se prezentovaly vědecké špičky z tuzemska a ze Slovenské republiky. Necelá stovka účastníků se dozvěděla řadu aktuálních informací jak z oblasti konzervace krmiv, tak kvality hovězího masa a jeho zpracování.

Na téma extenzivní produkce hovězího masa v České republice hovořil Ing. Marek Bjelka, Ph.D., z Výzkumného ústavu pro chov skotu v Rapotíně. Na úvodu zdůraznil, že nejen podle statistických ukazatelů, ale také vzhledem k systému dotačních titulů je chov krav bez tržní produkce mléka (BTPM) v tuzemsku perspektivním odvětvím chovu skotu.

Z přednášky dále vyplynulo, že systém chovu krav bez tržní produkce mléka založený na maximálním využití pastevních porostů nabývá na významu u kombinovaných plemen. Při zaměření na prostou produkci zástavového skotu je uvedený systém chovu charakteristický pracovní nenáročností a nízkými pořizovacími náklady.

V průběhu posledních sedmnácti let bylo do České republiky dovezeno dvanáct masných plemen, která se chovají v čistokrevné plemenitbě. Masní býci se současně využívají ke křížení s krávami českého strakatého plemene převáděnými do systému bez tržní produkce mléka.

“Ekonomická rentabilita chovu stád s kombinovanou a masnou užitkovostí je ovlivněna výsledky masné užitkovosti. Parametry růstu jsou jedním z hlavních, lehce analyzovatelných ukazatelů chovu. Na úrovni růstu záleží, jaká bude intenzita selekce, tedy možnost brakování nevhodných jedinců ze stáda. Intenzita růstu a konformace těl telat mají zásadní vliv na jejich zpeněžení. Zlepšené ukazatele zmasilosti a hrubé jatečné výtěžnosti pak v souvislosti se zavedením hodnocení jatečných těl skotu v systému SEUROP pozitivně ovlivňují celkovou ekonomiku chovu skotu v podnicích. Intenzita selekce a brakování u plemenných stád bezprostředně ovlivňuje úroveň užitkových vlastností v chovu a možnosti prodeje plemenného materiálu,” zmínil mimo jiné ve svém vystoupení zástupce pořádajícího ústavu Ing. Bjelka.

“Výběr plemene je jedním z důležitých faktorů jak při produkci mléka, tak produkci masa a úzce souvisí s prostředím i chovatelskými schopnostmi. Vedle růstových parametrů jednotlivých plemen jsou však z hlediska masné užitkovosti významnější parametry čisté výtěžnosti prodejných částí jatečného těla, bourárenské jakosti a kvality masa hodnocené v komplexu jako jatečná hodnota. Doposud však ani jeden ze šlechtitelských programů nezařadil parametry jatečné hodnoty jako důležitého ukazatele masné užitkovosti do systému populačního šlechtění a nebyly zavedeny selekční indexy,” dodal.

Dalším z důležitých parametrů ovlivňujících úroveň produkce hovězího masa je kvalita porostu, která úzce souvisí nejen s růstem telat na pastvě, ale i s kvalitou konzervované píce. Fytocenologické složení pastevního porostu má zásadní vliv na mléčnost matek. Dostatečná koncentrace živin v porostu se přímo odráží v růstovém potenciálu telat. U telat odchovávaných na pastvě společně s matkami by neměl průměrný denní přírůstek do odstavu ve věku sedmi měsíců klesnout pod jeden kilogram, a to bez ohledu na pohlaví telete. Při výkrmu na pastvě je nutné dosahovat u jalovic přírůstku 0,5 až 0,6 kg za den, u býků by denní přírůstek měl být v hodnotách 0,7 až 0,8 kg.

“Výsledky našich sledování prokázaly zřejmý vliv intenzity spásání, tedy počtu pastevních cyklů na produkci biomasy trvalých travních porostů. Na pokusných porostech byl hodnocen podíl trav, jetelovin a bylin ve vztahu k produkční schopnosti. Jako optimální se jeví obsah jetelovin od 30 do 50 %. Vyšší podíl jetelovin vytváří komplikace s obsahem energie a zvýšeným obsahem dusíkatých látek (NL). Naopak nižší podíl jetelovin je vhodný do oblastí se specifickým režimem hospodaření, kde není nutná intenzivní produkce pícnin. Tyto plochy jsou optimální pro odchov jalovic a sklizeň konzervované píce pro prepartální období. Při hodnocení pastevních porostů s vyšším podílem leguminóz je zřejmý vyšší obsah NL, a ve vazbě na počet pastevních cyklů dochází ke zhoršení jeho kvalitativních ukazatelů. Při prvním pastevním cyklu se obsah vlákniny pohybuje na úrovni 140 až 200 g v kilogramu sušiny a při následných cyklech potom v rozsahu 180 až 300 g/kg sušiny podle systému pastvy. Pokud jde o koncentraci energie, tak v prvním pastevním cyklu dosahuje 6,2 až 6,7 MJ NEL/kg sušiny a v dalších cyklech klesá až na hranici 5,1 MJ NEL/kg sušiny. V průběhu pastevního období je obsah NL v pastevním porostu obdobný jako u koncentrace energie. Rozsah v prvním cyklu je 130 až 180 g v kilogramu sušiny a v dalších cyklech klesá na úroveň 120 až 140 g/kg sušiny,” sdělil rapotínský specialista.

V přednášce dále zaznělo, že v chovu skotu bez tržní produkce mléka se uplatňuje systém stálé pastvy nebo ve velkých oplůtcích. U stálé pastvy se využívá velkých ploch o rozloze 50 až 70 ha podle velikosti stáda, ale i více. Jmenovaný systém je náročnější na častější agrotechnické zásahy pro udržení kvality pastevních porostů, včetně přihnojování dusíkem a fosforem v průběhu pastevního cyklu. Přebytky vyprodukované hmoty je možné využít dvojím způsobem. V prvním případě lze část areálu dočasně oplotit přenosným oplůtkem a sklidit část píce na seno. Druhou možností je zvýšení zatížení pastviny do prvé poloviny června, a to buď přidáním jalovic na zapuštění nebo i ovcí. Během července se ale přidaná zvířata musejí převést na jinou pastvinu nebo do stáje.

Při využití oplůtkové pastvy dochází k postupnému spásání oplůtků, podle potřeby se část oplůtků využívá k senážování nebo sklizni na seno. Po převedení zvířat do dalšího oplůtku je na vypaseném místě nutné posekat nedopasky, přesmykovat a eventuálně porost přihnojit. Při správné agrotechnice dochází k výrazným změnám v botanickém složení pastevního porostu. “Již během tří až čtyř let se zvyšuje podíl leguminóz, zejména jetele plazivého až na nevhodných 70 %. Současně s ním se zvyšuje také podíl výběžkatých trav. Optimální podíl jetelovin v pastevním porostu by ale neměl přesáhnout 50 %,” vypočítal ing. Bjelka.